Ahojte, dnešní zápis do deníku je obsáhlejší, než obvykle a určitě se pobavíte při čtení toho, co se odehrávalo dnešní volnou hodinu. Protože to byla taková síla, že jsem si ani nemohla číst. Nebyla šance se na tu knihu soustředit. A to ani přesto, že to byl Perry Mason.Březen 2011
4. 3. 2011
4. března 2011 v 21:56 | AnnElfwind | Novinky
Ahojte, dnešní zápis do deníku je obsáhlejší, než obvykle a určitě se pobavíte při čtení toho, co se odehrávalo dnešní volnou hodinu. Protože to byla taková síla, že jsem si ani nemohla číst. Nebyla šance se na tu knihu soustředit. A to ani přesto, že to byl Perry Mason.Nová rubrika a vysvětlení nového systému
3. března 2011 v 20:02 | AnnElfwind | Novinky
Přidala jsem novou rubriku. Jmenuje se novinky a odteď budou všechny články publikované v ní. Staré články mazat nebudu ani poté, co tady funguje nový systém, bylo by mi jich líto. Ale nově funguji na estrankách, jak již jistě víte. Zde tedy budou odteď pouze informativní články, ve kterých vám vždy nastíním, o čem jsem napsala a přidám odkaz na vlastní článek.
Takhle tedy bude nový systém fungovat. A nově jsem se také rozhodla, že sem budu dávat také informace o nových kapitolách k povídkám. Bude to tak přehlednější a spíš si ty povídky přečtete. Navíc si myslím, že nepíšu až tak špatně. Neříkám, že jsem génius, ale to, jak píšu, se mi docela líbí. A s časem se zlepším ještě víc.
Takhle tedy bude nový systém fungovat. A nově jsem se také rozhodla, že sem budu dávat také informace o nových kapitolách k povídkám. Bude to tak přehlednější a spíš si ty povídky přečtete. Navíc si myslím, že nepíšu až tak špatně. Neříkám, že jsem génius, ale to, jak píšu, se mi docela líbí. A s časem se zlepším ještě víc.
Démon: Povstání - 8. díl
3. března 2011 v 19:57 | AnnElfwind | Novinky
Ahoj, mám pro vás nový díl povídky "Démon" Je žo již osmý díl a dozvíme se v něm něco nového o Akirovi. Také se dozvíme, že ne každý je takový, jak se na první pohled zdá a že nebezpečí je stále blíž našim dvěma hrdinům. Najdou způsob, jak mu čelit i bez Kaita v plné polní? Čtěte a dozvíte se víc.
Poslední sbohem literární dílně
2. března 2011 v 0:08 | AnnElfwind | nezařaditelnéVzpomínáte si na tuto stránku? Ano? Tak vám musím oznámit, že právě přestala oficiálně existovat. Nechtělo se mi sice trávit hodiny mazáním článků, které tam jsou zveřejněné, ale udělala jsem to tak, že pokud to manuálně nezadáte do adresy, tak k nim nebudete mít přístup. Je tam černo a kouká tam na vás jeden smutný bílý nápis. Ovšem nezoufejte, není to konec mé literární tvorby, jen za sebou potřebuju spálit mosty. Myslím, že není nutné, abych opakovala, proč. To už tady bylo. Chci ale říct, že pokud se vám moje povídky líbily, můžete je dál číst na Doupěti zvrhlíka. Tam budou pořád.
A v čem spočívá celý tento článek? No přeci v rozloučení se s mojí starou literární dílnou... Podívejte:
Jak to bude dál?
1. března 2011 v 23:07 | AnnElfwind | nezařaditelné
Ano, chci mluvit o tom, jak to bude dál. Protože na tomto blogu se od tohoto okamžiku vše změní. Jestli k horšímu, nebo lepšímu, to už si musíte rozhodnout sami. V minulém článku jsem psala, že jsem byla vyhozena z AK. Přiznám se, že mi to vůbec není líto. Naopak, pravdou je, že mi to dává jakousi volnost, o kterou jsem postupně během svého působení v AK přišla. Ta volnost se teď vrací a já se stěhuju na estranky.
Ale nezoufejte. Ani tady nebude úplně mrtvo. Vždy, když něco zveřejním, tady se o tom objeví zpráva. Dozvíte se o nově publikovaných článcích. Dozvíte se i o nově publikovaných povídkách. V menu udělám novou ikonku na literární dílnu, která se již delší dobu jmenuje "Doupě zvrhlíka" a také již delší dobu sídlí na estrankách. Svou starou literární dílnu zruším. Ano, možná mě za to zabijete, ale já to udělat musím. Musím udělat tečku za tím, co bylo a pokračovat dál. Takže pokud mě budete hledat, najdete mě tady.
Ovšem nezoufejte. Na blog.cz v oblíbených mám stránky, na které chodím často, ale které z jistých důvodů, které jsou známé pouze mně, nemohu dát do menu, takže tu budu často. Ale jak říkám, publikování článků bude úplně jiným stylem, všechno bude jinak, jen já zůstanu pořád stejná. Pořád to budu já, nic se nezmění - na tomhle ne. A já jdu teď vyrobit tu ikonku. :) Obě ikonky se objeví na estrankách, kde jich v tuhle chvíli není. Budou v úvodu a obrázek, který tam v úvodu je, se možná také změní. Jak říkám, změny nastanou a budou velké. Pokud nadále chcete číst mé články, budete vítání na estrankách. :)
Ale nezoufejte. Ani tady nebude úplně mrtvo. Vždy, když něco zveřejním, tady se o tom objeví zpráva. Dozvíte se o nově publikovaných článcích. Dozvíte se i o nově publikovaných povídkách. V menu udělám novou ikonku na literární dílnu, která se již delší dobu jmenuje "Doupě zvrhlíka" a také již delší dobu sídlí na estrankách. Svou starou literární dílnu zruším. Ano, možná mě za to zabijete, ale já to udělat musím. Musím udělat tečku za tím, co bylo a pokračovat dál. Takže pokud mě budete hledat, najdete mě tady.
Ovšem nezoufejte. Na blog.cz v oblíbených mám stránky, na které chodím často, ale které z jistých důvodů, které jsou známé pouze mně, nemohu dát do menu, takže tu budu často. Ale jak říkám, publikování článků bude úplně jiným stylem, všechno bude jinak, jen já zůstanu pořád stejná. Pořád to budu já, nic se nezmění - na tomhle ne. A já jdu teď vyrobit tu ikonku. :) Obě ikonky se objeví na estrankách, kde jich v tuhle chvíli není. Budou v úvodu a obrázek, který tam v úvodu je, se možná také změní. Jak říkám, změny nastanou a budou velké. Pokud nadále chcete číst mé články, budete vítání na estrankách. :)
Ztráta iluzí o Autorském klubu
1. března 2011 v 22:49 | AnnElfwind | Ann názory
Tak jo, jistě jste si všimli, že v AKáčku proběhla dnes drastická čistka. A někteří z vás také možná zaregistrovali, že ani jeden z mých dvou přihlášených blogů tuhle čistku nepřežil. Nejprve jsem si říkala, že pošlu mail Standovi a pokusím se ho přemluvit, aby zpět vzal alespoň tento blog - Aperite Portae, tak jsem si sedla, maila napsala a pak jsem dál četla komentáře pod článkem na AK, který tuto čistku oznamoval. Respektive oznamoval její dokončení.
Tak tak čtu a čtu a čtu a tak něják jsem dospěla k rozhodnutí, že AK není už zdaleka ani střípek toho, co bývalo. Vzpomínáte si na jeho začátky? Ano, možná tam nebyly tehdy vychytané všechny mouchy, ale ty důležité věci tehdy všechny šlapaly tak, jak měly a nikdo si na nikoho nevodvíral hubu. A když už přeci, tak soukromě. A ne někde na veřejnosti v komentářích. Tehdy opravdu stálo za to v klubu být. Od doby, co se poprvé změnilo správcovské komando jsem žila na pochybách, jestli zůstat, jestli odejít, nebo jestli prostě ignorovat jakékoli změny a dál si blogovat podle sebe. Nakonec to vyhrálo něco mezi zůstat a blogovat si podle sebe.
Zpřísnily se pravidla a kdo neblogoval přesně a striktně podle nich, tak měl v nejbližším očistci utrum. Mně se toto dlouho vyhýbalo, byť si nemyslím, že jsem pravidla něják zvlášť porušovala. Ano, možná jsem občas psala až moc vulgárně, ale on si člověk prostě občas nemoh pomoct. Ano, občas byly mé články extrémě nudné a občas byly mé názory tak radikální, že jste se na mě slétli jak supi na mršinu. Ale vydržela jsem. Vydržela jsem až do této slavné očisty a celého překopání AK Standou.
Dnes se objevil aktualizovaný seznam členů, tak jsem se šla podívat, jestli jsem přežila a dozvěděla jsem se, že ne. Dobře, vzala jsem to na vědomí. Pak jsem tedy napsala ten mail. A pak jsem naznala, že tohle vlastně vůbec nemám zapotřebí. Bez AK jsem se docela dost dobře obešla v minulosti, dokážu se bez něj obejít i dnes. Navíc jsem našla několik skvělých lidí, kteří se zabývají na svých stránkách (Ano, stránkách, ne každý má totiž blog, ale jsou i tací, co jsou na estrankách, nebo i někde jinde) zabývají stejným tématem, jako já na Doupěti Zvrhlíka. A to jsou yaoi a shonnen-ai povídky. Jejich blogy navštěvuji téměř každý den a jsem navýsost spokojená. Jsou to milí lidé. Každý z nich se obešel bez AK a i přesto jsou to známé blogy - pro lidi, kteří se tímto oborem také zabývají.
Mezi nimi jsem našla své místo a i když jsem součastně byla členkou AK, niják jsem se v AK neangažovala. Byla jsem tím, co by Tiskař nazval "pasivním členem" a bylo mi to naprosto jedno. Členství v AK jsem vždy brala jenom jako nadbytečnej luxus speciálního výpisu a to je něco, co mít nemusím. Jsou lidi, kteří o mně ví a rádi moje články čtou a to mi stačí.
A navíc, aby nás vyřazené Standa nazýval plevama, děkuji, nechci. S hlavou hrdě vztyčenou odcházím. Mám v plánu překopat celý tento blog, no, překopat... nepřekopat, ale začít odteď publikovat jiným stylem. Jakým, to se teprve dozvíte, ale Standovi a Autorskému klubu jako takovému (ne jednotlivým členům, ti byli povětšinou fajn lidé) říkám: Nechcete mě, dobře, odcházím a také vás nechci. Žít se dá bez vás a to krásně.
Tak tak čtu a čtu a čtu a tak něják jsem dospěla k rozhodnutí, že AK není už zdaleka ani střípek toho, co bývalo. Vzpomínáte si na jeho začátky? Ano, možná tam nebyly tehdy vychytané všechny mouchy, ale ty důležité věci tehdy všechny šlapaly tak, jak měly a nikdo si na nikoho nevodvíral hubu. A když už přeci, tak soukromě. A ne někde na veřejnosti v komentářích. Tehdy opravdu stálo za to v klubu být. Od doby, co se poprvé změnilo správcovské komando jsem žila na pochybách, jestli zůstat, jestli odejít, nebo jestli prostě ignorovat jakékoli změny a dál si blogovat podle sebe. Nakonec to vyhrálo něco mezi zůstat a blogovat si podle sebe.
Zpřísnily se pravidla a kdo neblogoval přesně a striktně podle nich, tak měl v nejbližším očistci utrum. Mně se toto dlouho vyhýbalo, byť si nemyslím, že jsem pravidla něják zvlášť porušovala. Ano, možná jsem občas psala až moc vulgárně, ale on si člověk prostě občas nemoh pomoct. Ano, občas byly mé články extrémě nudné a občas byly mé názory tak radikální, že jste se na mě slétli jak supi na mršinu. Ale vydržela jsem. Vydržela jsem až do této slavné očisty a celého překopání AK Standou.
Dnes se objevil aktualizovaný seznam členů, tak jsem se šla podívat, jestli jsem přežila a dozvěděla jsem se, že ne. Dobře, vzala jsem to na vědomí. Pak jsem tedy napsala ten mail. A pak jsem naznala, že tohle vlastně vůbec nemám zapotřebí. Bez AK jsem se docela dost dobře obešla v minulosti, dokážu se bez něj obejít i dnes. Navíc jsem našla několik skvělých lidí, kteří se zabývají na svých stránkách (Ano, stránkách, ne každý má totiž blog, ale jsou i tací, co jsou na estrankách, nebo i někde jinde) zabývají stejným tématem, jako já na Doupěti Zvrhlíka. A to jsou yaoi a shonnen-ai povídky. Jejich blogy navštěvuji téměř každý den a jsem navýsost spokojená. Jsou to milí lidé. Každý z nich se obešel bez AK a i přesto jsou to známé blogy - pro lidi, kteří se tímto oborem také zabývají.
Mezi nimi jsem našla své místo a i když jsem součastně byla členkou AK, niják jsem se v AK neangažovala. Byla jsem tím, co by Tiskař nazval "pasivním členem" a bylo mi to naprosto jedno. Členství v AK jsem vždy brala jenom jako nadbytečnej luxus speciálního výpisu a to je něco, co mít nemusím. Jsou lidi, kteří o mně ví a rádi moje články čtou a to mi stačí.
A navíc, aby nás vyřazené Standa nazýval plevama, děkuji, nechci. S hlavou hrdě vztyčenou odcházím. Mám v plánu překopat celý tento blog, no, překopat... nepřekopat, ale začít odteď publikovat jiným stylem. Jakým, to se teprve dozvíte, ale Standovi a Autorskému klubu jako takovému (ne jednotlivým členům, ti byli povětšinou fajn lidé) říkám: Nechcete mě, dobře, odcházím a také vás nechci. Žít se dá bez vás a to krásně.
Tento článek bude publikován jenom tady na tomto blogu a bude na něj trvale odkaz pod záhalvím. To proto, že je zde napsaný důvod, proč vlastně blog.cz nadobro opouštím. Proč se konečně trvale stěhuju na estranky.cz a proč se tam cítím lépe a proč mi Standa a AK může políbit.
1. 3. 2011
1. března 2011 v 20:49 | AnnElfwind | Ann deník
Tak jo, dneska normálně začnem vyučování hodinou ZSV a Plačková rozdává písemky. První hmátne po té mojí a tak oznámí: "Tak jednička podtržená."
A já jen: "COŽE?!!!!!" Prostě, tohle jsem nečekala. Jsem totiž myslela, že tam mám chyb jak nasetejch v tý písemce, protože jsem se na ni vůbec neučila. A vono tohle... Tak z toho mám šok ještě teď... No, ale zase na druhou stranu, nebyla jsem jediná, kdo z toho byl překvapenej. Plačková sama byla překvapená též. No, každopádně jsem ale za tu jedničku ráda. To se nedá popírat. :) Ještě, když je to z předmětu, který mě moc nebaví... :D
Ale stejně, nejvtipnější bylo, když jsme došli do angličtiny, pardon, došly, protože jsme tam byly jenom já a Sabča. Zbytek buď nebyl ve škole, nebo měl Comenius, což je jakýsi divný projekt, do kterýho je naše škola zapojená. No, takže jsme v angličtině vůbec nic nedělaly. Heh, druhá skupina to měla horší. Bylo jich tam skoro plný počet, když jsem tam nesla třídnici, takže oni chudáci se asi učili. :D Nezávidím jim, ale jsem ráda, že já jsem se učit nemusela.
Ale stejně, nejvtipnější bylo, když jsme došli do angličtiny, pardon, došly, protože jsme tam byly jenom já a Sabča. Zbytek buď nebyl ve škole, nebo měl Comenius, což je jakýsi divný projekt, do kterýho je naše škola zapojená. No, takže jsme v angličtině vůbec nic nedělaly. Heh, druhá skupina to měla horší. Bylo jich tam skoro plný počet, když jsem tam nesla třídnici, takže oni chudáci se asi učili. :D Nezávidím jim, ale jsem ráda, že já jsem se učit nemusela.
No, nemusela, to je špatně vyjádřeno, protože jsem se během té "angličtiny" učila na písemku, kterou jsem si měla pak v chemii dopisovat. Vtip je ale v tom, že i do té chemie nás pak přišlo tak málo, že to odložil na čtvrtek. Tak mám čas se to naučit ještě líp. Tak uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že aspoň slušně, když už ne dobře. Bylo by to potřeba, protože chemie mi opravdu moc nejde...
No, a jako poslední hodina před polední pauzou byl zeměpis. Probírali jsme Middle East a jak to tam je a pak konflikt Palestina vs. Izrael. No, né, že by mě to zrovna bavilo, ale aspoň už se dostáváme do Asie a snad se brzo doberem i např. do Japonska. Na Japonsko se těším. Holt, japanofil se ve mně nezapře. :D
O volné hodině sem se zašila do učebny chemie, kde jsme pak měli mít němčinu a vytáhla jsem si knihu - Tajemství lovce duchů od Josepha Delanyho. Je to vlastně třetí díl série a je to opravdu dobré čtení. :) Už mi chybí enem kousek, tak až dopíšu tento článek, tak se na to asi vrhnu a dorazím to, protože si nemůžu pomoct, ale jsem strašně zvědavá, jak to dopadne.
No, pak se do němčiny pomalu začali trousit lidi. No, lidi, nejdřív přišla Míša, hodila si tam věci a šla na oběd. Pak jsem tam byla zase dlouho sama a pak dorazila Sabča. Tak jsme si trochu povídaly a nakonec dorazila Hanka. A to bylo všechno. Pak už se tak něják čekalo, až přijde Zamanka, jenže místo ní přišla Masaříková. A oznámila nám, že půjdeme do NK, tak jsme šli. A možná to bylo i dobře, protože je tojedna z nejteplejších učeben, co na škole jsou. Další taková teplá učebna je CK, kde míváme angličtinu.
A jako poslední jsme měli češtinu. No, tak tam Kirchnerová přišla, ptala se, kdo chce být zkoušený. Samo, že se nikdo nepřihlásil, tak to nechala být, čemuž se docela divím... :D Ale jsem ráda. Protože je vždycky možnost, že by vytasila mě. A to by se mi určitě nelíbilo. A místo toho jsme probírali. No, probírali jsme takový nudný chlápky... :D Holt není nad literaturu dnešní. Nemůžu si pomoct. Ano, jsem divný člověk a uznávám to, ale já už jiná nebudu.
A pak jsem dorazila domů a zapla počítač. A za chvíli se ozvala Anička, tak jsme spolu skypovaly a bylo to fajn. Máme s Aničkou založený společný blog a na něm právě je první číslo našeho projektu. Takže pokud máte zájem, tak se určitě podívejte. Za pokus nic nedáte. :)
No, a jako poslední hodina před polední pauzou byl zeměpis. Probírali jsme Middle East a jak to tam je a pak konflikt Palestina vs. Izrael. No, né, že by mě to zrovna bavilo, ale aspoň už se dostáváme do Asie a snad se brzo doberem i např. do Japonska. Na Japonsko se těším. Holt, japanofil se ve mně nezapře. :D
O volné hodině sem se zašila do učebny chemie, kde jsme pak měli mít němčinu a vytáhla jsem si knihu - Tajemství lovce duchů od Josepha Delanyho. Je to vlastně třetí díl série a je to opravdu dobré čtení. :) Už mi chybí enem kousek, tak až dopíšu tento článek, tak se na to asi vrhnu a dorazím to, protože si nemůžu pomoct, ale jsem strašně zvědavá, jak to dopadne.
No, pak se do němčiny pomalu začali trousit lidi. No, lidi, nejdřív přišla Míša, hodila si tam věci a šla na oběd. Pak jsem tam byla zase dlouho sama a pak dorazila Sabča. Tak jsme si trochu povídaly a nakonec dorazila Hanka. A to bylo všechno. Pak už se tak něják čekalo, až přijde Zamanka, jenže místo ní přišla Masaříková. A oznámila nám, že půjdeme do NK, tak jsme šli. A možná to bylo i dobře, protože je tojedna z nejteplejších učeben, co na škole jsou. Další taková teplá učebna je CK, kde míváme angličtinu.
A jako poslední jsme měli češtinu. No, tak tam Kirchnerová přišla, ptala se, kdo chce být zkoušený. Samo, že se nikdo nepřihlásil, tak to nechala být, čemuž se docela divím... :D Ale jsem ráda. Protože je vždycky možnost, že by vytasila mě. A to by se mi určitě nelíbilo. A místo toho jsme probírali. No, probírali jsme takový nudný chlápky... :D Holt není nad literaturu dnešní. Nemůžu si pomoct. Ano, jsem divný člověk a uznávám to, ale já už jiná nebudu.
A pak jsem dorazila domů a zapla počítač. A za chvíli se ozvala Anička, tak jsme spolu skypovaly a bylo to fajn. Máme s Aničkou založený společný blog a na něm právě je první číslo našeho projektu. Takže pokud máte zájem, tak se určitě podívejte. Za pokus nic nedáte. :)
