Ann názory
23. října 2010 v 22:18 | AnnElfwind

Dneska jsem si založila stránky na
webs.com a zkoušela, co to umí. Krom toho, že je tam jako design nastavitelná krásná anime šablona s krásným bishíkem. Nebudu se s váma dohadovat, jestli je to kluk nebo holka, ono to může být oboje a pro mě je to prostě tedy kluk.
Tyto stránky můžete nalézt
zde. Ovšem počítejte s tím, že tam píši anglicky. Chtěla bych si angličtinu zlepšit na co nejlepší úroveň. A tohle určitě není špatný nápad.
Zvažovala jsem, kde si založit zahraniční stránky. První mi přišel na mysl
blogspot, ale to jsem zavrhla. Chtěla jsem něco méně známého, něco víc zahraničního, protože na
blogspotu je až moc českých uživatelů a přemýra uživatelů píšících česky. A to já nechtěla.
Chtěla jsem si založit stránky někde, kde to fakt budou číst cizinci. Protože moje angličtina není perfektní. To rozhodně ne. Jenže český uživatel píšící anglicky mi mé chyby sotva opraví. Proto jsem si založila stránky právě na
webs.com. Tyto stránky dle mého názoru moc českých lidí nezná. Zato jsem si skoro stoprocentně jistá, že je tam hodně opravdu zahraničních uživatelů. A tedy uživatelů, kteří budou schopni opravit mé chyby.
Webs rozhodně není špatná stránka pro tvorbu webu. Její rozhraní je ryze webové. Jistě, pokud je někdo začáteční, nebo neovládá dobře angličtinu, asi bude v jejím rozhraní ztracený, ale i tak si myslím, že to za pokus stojí. Já osobně jsem na této adrese měla stránky už v historii, ale moc jsem to nechápala. To jsem totiž ještě pořádně neovládala angličtinu, ale teď už je to dobré.
Teď už se tam bez problémů vyznám a říkám, že se mi ten styl webového rozhraní opravdu moc líbí. A designové šablony jsou taky unikátní. Hlavně ta, co tam mám nastavenou jjá. Ale i jiné. Kdyby to šlo, tak tam mám nastavených několik šablon dohromady. Tak mě uchvátily.
Pokud chcete zkusit něco nového, rozhodně tuto stránku doporučuju. Nic tím nezkazíte a ještě se něco přiučíte. Já se přiučila hodně a tím, že tam píšu anglicky, se přiučím ještě víc. :)
20. října 2010 v 14:34 | AnnElfwind
Fantasy. Co to je? Zaprvé je to označení knih tohoto žánru. A filmů. Za druhé to je označení pro draky, elfy, kouzla a jim pdobné, prostě pro nadpřirozené bytosti. Co mě ale docela sere, je fakt, že hodně lidí plete dohromady fantasy a sci-fi. A sere mě to proto, že je to něco naprosto odlišného. Fantasy, jak jsem řekla, jsou draci a kouzla a jiné světy, taktéž prodchnuté kouzly. Naopak sci-fi se týká spíše vesmírů a supertechnologických hraček. Například, cestování vesmírem, hyperprostorem... Takový tipický sci-fi by byla Hvězdná brána. Ano, můžou se tam vyskytnout některé prvky fantasy, to nepopírám, ale myslím, že u Hvězdné brány toto nehrozí. Hvězdná brána je čisté sci-fi. A, to musím říct, jedno z těch, co jsou opravdu dobré.
Takže prosím, nepleťte si fantasy a sci-fi. Je to naprosto něco jiného. Zatímco ve fantasy budete lítat na drakovi, ve sci-fi to bude vesmírná loď. Já osobně fantasy naprosto miluju. A nejlepší je, když máte fantasy knihu, která je prodchnutá humorem. To je potom nejlepší. Pokud nějákou takovou hledáte, doporučuju Hraničářova učně, Ságu Mýtus a nebo Trilogii Rai-Kirah, žel, pouze první díl. Ty druhé dva již nejsou tak dobré. Ale přečíst se dají, to zase ano, ale už se u nich člověk tak nenasměje. Trochu ano, ale jak říkám, né tolik, jako když čte ten první...
A tak mě napadá, nechcete mi nějákou dobrou fantasy knihu doporučit? Určitě bych to uvítala, protože už z těch detektivek (Perry Mason) docela magořím. A co jenom z detektivek, já magořím hlavně ze čtení toho yaoi. Ty yaoi povídky budou jednou moja smrt. Ale já jsem se na to už psychycky připravila. Protože tyhle povídky prostě zbožňuju. Jo, jsem divná, ale já už jiná nebudu. Zvykejte si, buďte tak laskaví. Díky moc. A toto je ode mne k tomuto tématu vše. Alespoň prozatím. Mějte se a smějte se a já jdu přemýšlet, co ještě bych vám mohla napsat. Něják mi to totiž není známo. Doufám, že mě něco napadne.
22. září 2010 v 17:46 | AnnElfwind
Ahoj, dneska celkem pohoda, až na to, že mám příšernou rýmu a pěkně mě to sere! Nicméně, ve škole bylo celkem fajn. Nejprve byl dějepis. Můj oblíbený předmět. Dělali jsme Civil War in england. Ano, anglicky, proto to píšu anglicky. :D Nějákej Oliver Cromwell, ale ještě jsme se k němu nedostali, celou hodinu jsme mleli o Charlesovi I. Což byl nějákej král, co chtěl být absolutní monarcha a pěkně se mu to vymstilo. Holt si chlapeček neměl hrát na boha...
Pak... Co bylo pak? A víte, že nevím? Uvažuju, uvažuju, ale, ... A jó, fyzika. Jak já ji nemám ráda. Probírali jsme magnetické pole, či co. Děsná nuda. To i ta chemie je lepší, než tohle... Ach jo, alespoň, že ve čtvrťáku už fyziku nemáme...
A matika? Tak ta mě vyloženě nebavila. Proč? Proto, že jsme probírali něco šíleně jednoduchýho. Jakýsi sinusový vzorečky pro výpočet stran a úhlů v trojúhelníku. Bylo to moc jednoduchý.
Dopoledne bylo zakončeno suplovanou biologií. A to všichni předpokládali, že bude test. Míto toho jsme ale sledovali předpotopní video o krvi... Strášně mě to nebavilo a hlavně jsem si doma zapoměla už druhej den knížku na čtení, tak jsem si ani číst nemohla... No potěš koště, zítra ji už nesmím zapomenout... To bych se už opravdu nasrala. A to i bez prominutí.
O volné hodině jsem dopisovala písemku ze zemáku. Notrh America - Landscape. Ano, zas to píšu anglicky, protože máme geo anglicky. No, nevěděla jsem, kde jsou Bermudy? Ano, Bermudy to myslím byly. Ale to nevadí, ten zbytek mám myslím dobře. Naštěstí neřekl, kolik těch řek chce přesně. Mám jich pět. Na jednu kanadskou jsem si nevzpoměla. Jen teď nevím, jestli to byla Missouri, nebo Mackenzie. Jednu z nich jsem nevěděla. Ale jezera jsem věděla všechny. A doufám, že jsem spránvě tipla ten lowest point. Protože highest point je logicky nejvyšší hora a tu jsem myslím tipla dobře. Mt. McKinley.
V angličtině jsme dělali Color Ideoms, docela nuda. A stejně jsem toho bílýho slona nepochopila. Ale to je fuk. Ten zbytek chápu celkem dobře. Ale Blackout je nejlepší, a navíc to hodně slyším v anime. Teda, když ho sleduju anglicky a ne japonsky, jako dneska Bleach.
A na závěr jsme měli ZSV. Celkem nuda. Probírali jsme nějákýho Tomase Hobbese, či koho. Normálně, řeknu vám, že je to pěkně nudnej pán, jehož názory mi přijdou jenom jako snůžka keců. Holt, moje názory jsou dost radikální a není moc lidí, co by si myslelo to samý... Ale to je fuk.
Domů jsem přišla kolem půl třetí? Nevímm, něják tak. A pak jsem dělala co? Brouzdala po povídkových blogách a skenovala Káji Color Ideoms do AJ. A co dělám teď? Píšu tenhle článek a přemýšlím, zda už ty špagety brzo budou... Mám totiž hlad.
19. září 2010 v 16:52 | AnnElfwind
Určitě jste zaregistrovali na http://blog.blog.cz
tento článek. Já ano a říkám, že je to hovadina. Blog.cz je dobrá, celkem kvalitní služba, ale co je moc, to je příliš. Nemám facebook ráda a jediný, kvůli čemu tam chodím, tak si zahrát hry. To je jediný, co mě tam baví.
Takže, pokud by se na blog.cz objevilo to tlačítko "like," tak zdrhám definitivně k jiné službě. Buď na estranky, nebo na blogspot.com.
Facebook je svinstvo a byla doba, sice jenom pár měsíců, takže naštěstí ne niják moc dlouho, kdy jsem na něm byla opravdu závislá. Naštěstí už jsem vyléčená.
A jestli by na blogu bylo to tlačítko like, tak bych se opravdu musela jít zahrabat, protože tady píšu nejapné poznámky na adresy našich profesorů a někteří z nich na facebooku sídlí, takže kdyby tu to tlačítko bylo, tak fakt tento blog ruším a stěhuju se jinam. I když v opačném pořadí.
Ale realita je taková, že byť o tomto blogu ví spolužáci, neboť adresu jsem na spolužáky vyvěsila, neví o něm profesoři a ti se o něm dozvědět nesmí. Protože to bych si pak schytala minimálně ředitelskou důtku. Znám se a vím, co tady píšu.
Takže, blog.cz, zkuste to sem dát jako na pevno, že by to bylo povinně a ne volitelně a zaškrtím vás. FAkt, že jo. Nejsem zvědavá na to, abych se kvůli světové posedlosti FB dostala do problémů ve škole! Jasný?
A věřím, že nebudu jediná, komu by se tohle nelíbilo. Takže zaveďte to a já se loučím.
A opět připomínám NK, kam máte psát všechno, co se netýká článků. A pokud se jedná o reklamy, nepište je vůbec, stejnak je budu ignorovat. Vyjímky jsou pozvánky do grafických soutěží, to sem klidně pište, protože ty já ráda. Ale ten zbytek si odpusťte.
17. září 2010 v 18:16 | AnnElfwind
Tak, podnět k napsání tohoto článku pochází od
My-náctileté. Nápad napsat o světě blogu a o lidech, co zde jsou, mě zaujal. Už jsem na tohle téma psala ve spojitosti s konkrétními věcmi, nejčastěji kopírování a autorská prává, ale nikdy jsem to nezkusila pojmout víc obecně, zkusím to tedy teď.
Blogy... deníčky. Alespoň to byl dle mého názoru původní záměr. Jenže se to jaksi zvrtlo a dnes na svoje blogísky ty většinou dvanáctileté slečny dávají jen samé zkopírované obrázky.
Nicméně, před pár lety to nebyly celebrity, co ty děti cpaly na blogy, ale didlinky a mee to you a pimboli. Nevím, jestli do této kategorie patří ještě něco, ale bylo to na spoustě blogů. Já osobně jsem tohoto příznivec nikdy nebyla. Takže mě to vytáčelo asi tak, jako v dnešní době většinu autorských blogů vytáčí, že je blog.cz zaflákanej zkopírovanýma informacema o celebritách a jejich photoshootama.
Jak jsem řekla, didl a spol jsem nikdy ráda neměla. Nikdy se mi ty postavičky nelíbily. Takže když jsem s blogováním začínala, měla jsem, jako hodně ostatních ldií, blog zaměřený na fantasy. Jenže problém byl zase v tom, že většina článků byla zkopírovaná.
Nicméně, vrhněme se trochu více na odnož blogerů, kteří kopírují a jejichž blog má většinou růžový design. Ne, že by na barvě designu záleželo... *chechtá se jak blbá* V dnešní době mají tito blogeři, či většinou spíše bloggerky, na blogu pseudohvězdičky jako Miley Cyrus. A tak se tak táží: "Co jim to vlastně dá, když tam budou mít tolik shootů tý "slečinky," kterou tak nemám ráda? Přinese jim to něco?"
Ne, nepřinese jim to nic. Jenom to pak budou za pár let mazat, nebo rušit blog, až dospějí a pochopí, že dávat si na blog takový věci je naprostá zhovadilost. Vždyť, vždycky se na takové věci mohou podívat na oficiálních stránkách, nač to tedy dávat ještě na blog. Prosim vás, pokud tohle někdo chápe, napište mi vysvětlení, protože to nechápu. A odpověď, že se jim to prostě líbí, neberu, protože líbit se jim to může i na těch ofic. stránkách, nebo v jejich počítači v příslušné složce obrázků.
Svět blogu je pestrý, ovšem ty kvalitní věci je mnohdy nemožné najít, protože jsou zaházené tunou zkopírovaných kusovek, pixelek a výše zmíněných celebrit. Trochu kvalitní blogy vyzdvihnul Autorský klub, ale pak tu jsou blogy, které sice jsou hodně kvalitní, ale v AK nejsou. Jsou kvalitní blogy, které by stálo za to zviditelnit, ale do AK nepasují. Z nějákých důvodů.
Nejsem si jistá, jestli by tam zapadl, nebudu se to snažit posoudit, ale příkladem kvalitního blogu, který v AK není, je blog mojí spolužačky ze základky -
http://fea.blog.cz Dlouho nebyl aktualizovaný, ale už zase je. Její články čtu moc ráda. Pokud chcete kvalitní blog, určitě tam zaskočte. :)
Tak se tak táži, zdali rozebírat také kolonku "návštěvnost..." A víte co? Ano, budu ji také rozebírat. Jsou lidé, kteří mají návštěvnost jen jako orientační, aby třeba věděli, jestli zrovna na jejich blogu vůbec někdo je, nebo tak. To je i můj případ. Nelpím na návštěvnosti, ale občas je pěkné vědět, že mám na blogu součastně třeba 20 lidí. Je to takový příjemný pocit. Ovšem nic by se nestalo ani kdyby tam byl jenom jeden člověk.
A pak tu jsou lidi, kteří svůj blog píší jenom kvůli tomu, aby měli velkou návštěvku. Takové lidi nemám ráda. blog není o návštěvnosti, ale o tom, jestli to člověka baví a pokud už se pisatel chce zaměřit na to, jestli mu na blog někdo chodí, měl by se zaměřit na kvalitní komentáře, ne na hloupý číslo na počítadle. To číslo vám nic neřekne, zato komentáře ano.
Ještě něco, lidé, kterým jde jenom o návštěvnost, si ji většinou zařizují psaním otravných reklam. Nevím o blogu, kde by nikdy nebyla napsaná ani jedna reklama. I zde, na mém blogu, to lítá docela často ty reklamy. A to jsem výslovně napsala, že nikomu nehlasuju a ani nic podobného, takže si je můžou s prominutím nacpat do míst, kde ani slunce nesvítí, tedy do prdele.
Nicméně, i takoví lidé by měli utrum, kdyby jim na to ti, kterým to píšou, neklikali. Já osobně na reklamy neklikám, i když, občas ten pověstný pohár trpělivosti přeteče a já kliknu, jenom, abych tomu člověku nadala těma nejsprostšíma nadávkama, jaké znám. Myslím, že ten nápis, co mám na blogu, který říká, abyste nepsali reklamy, je dost veliký.
A vážení, k tomuto tématu je to ode mne prozatím vše, ale průběžně se k tomu stejně pořád vracím ve spojitosti s jinými tématy. Takže to není naposledy, co mluvím o světě blogu, to rozhodně ne. Takže milujte se a množte se, perte se a žerte se a lovu zdar!
9. září 2010 v 22:22 | AnnElfwind
Poprvé... Divný téma... *zase si stěžuje...* Ale dobře. Tak na co z poprvé se vrhnout? Prakticky každýho napadne první sex, co? No, taky mě to napadlo, ale i když je mi skoro osmnáct, ještě jsem neměla ani první rande, takže z toho nic nebude. Vezmu to tedy z jinýho soudku.
Takže, bude to zvrhlé, takže kdo nemá rád zvrhlosti, nechť toto nečte. Článek totiž bude o tom, jak jsem poprvé koukala na yaoi/shonnen-ai.
Je to už asi rok, rok a půl zpátky. První shonnen-ai, co jsem viděla, bylo myslím Gravitation. A víte co? Já tomu skoro nerozuměla, takže moje první shonnen-ai bylo takový podivný. Neboť tehdy jsem tak dobře anglicky ještě neuměla a tak jsem ty titulky, který byly navíc ještě ve špatné kvalitě, louskala jen stěží.
A moje první yaoi? Ha, a víte co? Myslím, že to bylo to zatrolený Ai no Kusabi. Tehdy jsem tak něják pátrala po shonnen-ai, protože Loveless už jsem měla shlédnuté, ale místo toho jsem narazila na yaoi fórum na lide.cz A tam byly názvy. Takže jsem šla na youtube a tam to zadala.
No, nejprve mě to nezaujalo, ale pak ano. Nicméně, bez mučení se přiznám, že na konci jsem brečela. A kdo ne, tak má místo srdce kus ledu. To bylo moje první yaoi, co jsem viděla. Pak dlouho nic, ale nedalo mi to.
A pak jsem jednou tak hledala a tak něják mi to našlo tvrdý yaoi. Tipu sensitive pornograph. A Boku no Pico, či jak se to píše. A jim podobné. No, to bych nebyla já, abych to nezkusila. I když, pravdou je, že první tvrdý yaoi, který jsem CHTĚLA vidět, ano, opakuji CHTĚLA, bylo Enzai. Nicméně, v té době jsem to nikde nemohla najít s eng. titulkama. (To už bylo v době, kdy mi titulky nedělaly problémy)
Takže jsem to vzdala a asi před půl rokem jsem to s eng. titulkama našla, nicméně, nedokoukala. Mám to pořád stažený v počítači. To mělo být moje první tvrdý yaoi anime, ale nebylo. Ve výsledku toho nelituju. Nicméně, první tvrdý yaoi, který jsem opravdu shlédla úplně celý, bylo Papa to Kiss in the Dark.
No, doufám, že to dává aspoň trochu smysla, to co jsem tu napsala a že to aspoň trochu souvisí s tématem týdne. Když ne, tak ne. Když jo, tím líp.
24. srpna 2010 v 11:39 | AnnElfwind
Hudba... Jsem zvědavá, jaký téma týdne bude příště... Poslední dobou mě ty témata něják neoslovují... Holt to asi není moc můj šálek kávy...
No, ale hudba... Co k ní? Asi to, že hraju na flétnu, jak už možná víte. A to, že mě to baví. Hraju na ni od sedmi let. Byť v ZUŠ jsem až posledních pár let.
Jako asi většina, začínala jsem na sopránovou flétnu. Jenže pak jsem viděla, že hodně spolužáků hraje na altku, tak jsem se rozhodla, že to taky zkusím.
Začla jsem hrát na altku a chodit do ZUŠ. No, čistě na altku jsem to vydržela jak dlouho? Půl roku? Možná ani to ne. No, a pak jsem přidala i tu sopránku zpátky. Jenže mi to pořád bylo málo...
A tak jsem pak jednoho krásného dne objevila basovou flétnu. Dlouho jsem si půjčovala tu, co byla v zušce, ale ani to mi nestačilo a já si vyžebrala k vánocům, či k čemu, tenorovou.
To na nějákou dobu ukojilo můj hlad. Jenže netrvalo dlouho a já se zase sprčila, že je to málo. A šla jsem do hudebnin a koupila si sopraninovou. Takovou tu upe maličkou. A ta se stala mojí nejoblíbenější.
Jenže jak jsem hrála na tu basku ze zušky, zjistila jsem, že mě to strašně baví a pod stromeček jsem si od rodičů vyžebrala vlastní. Rozhodně to nebylo na škodu. Ano, sice na tu basku nehraju tolik, ale holt jsem si na tu vlastní zvykla. Takže vlastně hraju na pět druhů fléten.
Jo, jenže mi nestačilo ani to, takže jsem si v zušce ještě v mezičasech, kdy zrovna nebyla hodina a nikdo na něj nehrál, zabírala klavír. Už z dřívějška jsem věděla, kde je nota C a od toho jsem si odvodila zbytek. Neumím na klavír sice hrát obouručně, ale to mi v hraní vůbec nebrání. Baví mě to a třebas se někdy naučím tu hru i obouruč.
A co k ostatní hudbě? K té, kterou poslouchám? No, záleží na tom, co to je. Nemám ráda ty dnešní pseudohvězdičky, které si hrají na to, že umí zpívat a přitom takovýmu Matuškovi nesahají ani po kotníky. A rozhodně nemám ráda Tokio Hotel a jim podobné... Takže mě to nenuťte poslouchat, ano?
A co teda poslouchám? No, převážně japonský věci a metal. Nebo hard rock. Ale asi úplně nejraději mám japonskou hudbu. Ale ne tu klidnou, klasickou... Ale spíš takovej ten tip, jak je v anime openingách a endingách. To bych mohla poslouchat furt.
A pak mám ráda ještě starý český písničky. Takže tak. Holt mám hudbu ráda. Hlavně proto, že nesnáším ticho. Jsem už od přírody hlučný člověk a když je moc ticho, tak mi to leze na nervy... Takže mi v pokoji permanentně hrává hudba. Většinou z počítače a postahovaná z youtube. Pokud chcete vědět, jak stahovat z youtube, ptejte se a třeba vám to prozradím.
Jo, zdroj obrázku je
http://www.annestokes.com A vzhledem k tomu, že je to na tom obrázku napsaný, tak bych se o tom nedohadovala...
10. srpna 2010 v 18:01 | AnnElfwind
Takže, proč teda ti upíři? Možná proto, abysme si mohli přečíst miliardy článků na téma Twilight, což zrovna není můj šálek kávy. Ano, už jsem takových viděla dost.
A byť mám radši démony, než upíry, zmíním se i o těch otravnejch upírech.
Jenže čím začít? A proč třeba ne zrovna Twilight ságou. Byť to bude negativně. Jo, to bude nejlepší. Vyumělkovanej upír, co se zamiluje do malý šedý myši? Sory, ale to je přehnaný. A ještě ke všemu, opiší se po tom vzápětí Upíří deníky.
Tak s tímhle na mě nechoďte. Upíři nejsou na mazlení, ale jsou to krvelačný bestie. Teda, za předpokladu, že to s nima nedopadne tak, jako v mé povídce Larus. Tam totiž je poloupírek, který zas až tak krvelačný není, ale to si zájemci mohou přečíst sami.
Co chci říct, je, že přeslazení upírci typu Edward mi začínají lézt krkem. JO, já vím, je to knižní hit a kdesi cosi, ale vážení, ony jsou i jiný knihy, než Twilight. Co takhle zkusit Hraničářova učně, Kruhy Magie, či snad Příběhy Septimuse Heapa. Jo, tam je sice houby upírů, ale tady jde spíš o to, že vy si zamilujete jednu knihu a ty ostatní vám sou šumák.
Ale to už moc odbočuju. Takže, co já a upíři? He, víte co? Já na ně věřím. Taky proč ne, že? Ale v mém podání to vždycky budou ty krvelačný bestie. Byť můžou nakrásně vypadat sebevíc sexy. A promiňte mi, ale člověk zamilovaný do upíra? A ještě platonicky? Dobře, zamilovaný možná, ale určitě ne platonicky!
Sakra, netvrďte mi, že jste nikdo nečet Drákulu? Nebo neviděl Drákuloviny. No, dobře, drákuloviny jsou už trochu extrém, ale jsou vtipný. He, vážně doporučuju. Ale už zase začínám plácat nesmysly. Takže, upíři ano, ale jako krvelačný bestie. Dyť si vzpomeňte, jak Drákula zlikvidoval posádku celé velké nákladní lodi na své cestě do Anglie, čikam...
A ano, moje informace o drákulovi jsou kusé, ale to je tím, že už jsem to četla dávno. Ale na to si zvyknete, já už jiná nebudu. A navíc, nemůžu si pamatovat všechno, co přečtu.
Zdroj obrázku je
http://bluewawe.blog.cz, který už neexistuje. (Teda, existuje, ale byl znovuzaložen někým jiným, než předtím) Odkud ho měla holka, co ten blog provozovala, to nevím a neřeším. Jinak, obrázek vytvořila nějáká Michelle Mayo, pokud to čtu dobře. A dál to zkoumat nehodlám. Ono víte, vzpomenout si na zdroj obrázku po čtyřech letech není zas tak jednoduchý...
9. srpna 2010 v 21:14 | AnnElfwind
Tak, aby bylo jasno, budu psát o knihách, což mi vnukla Andrej. Ona sama psala, že nečte, ale nebudeme předbíhat, protože její článek bude u ní na blogu zveřejněn 11. Tak si počkejte.
A co budu psát já? No, asi to, že jsem knihomol. Nebo, v dnešní době, spíš povídkomol. A to hlavně, pokud se jedná o povídky žánru shonnen-ai nebo yaoi. Jo, už jsem z toho naprosto zdegenerovaná, ale i tak pořád čtu i knihy.
Baví mě číst. Baví mě číst knihy. Baví mě číst tlusté knihy. Hlavně fantasy. Měli byste vidět moji knihovničku - fantasy knihama jenom přetýká. Jo, na základce mi říkali, ať ty blbosti nečtu a ať si zkusím přečíst něco ze života, ale v tom je ten háček.
Proč bych měla číst něco ze života, když jsem každej den nucená ten život žít... Radši si přečtu nějákou fantasy, která mě odvede do úplně jiného světa, do světa snů a uteču tak na chvíli od toho života ve všedním světe.
Klidně si říkejte, že jsem snílek. Budete mít pravdu, protože opravdu jsem. Ráda se ponořím do světa plného draků a elfů a spolu s nimi sleduju jejich osudy. Byť nemám s žitím v realitě problém, mám raději ten snový svět. Svět, ve kterém se mi všechny mé sny mohou splnit. Ano, může to znít naivně, ale já už jiná nebudu.
Smějte se mi, je mi to jedno. Ale zkuste se někdy začíst do nějáké fantasy knihy, či jiného žánru, uvidíte, že to nebude na škodu. Kniha v člověku dokáže probudit sílu zvládnout nemožné - žít v realitě. U mě to tak je, bylo a bude. Kdyby nebyly knihy, byl by svět nuda. No, nuda možná ne, ale smutnější.
Zdroj obrázku Devil May Cry -
http://blazinanime.com Teda, technicky vzato, odtamtud ho mám, odkud ho mají oni, to mi známo není. Ale to se neřeší.
7. srpna 2010 v 10:02 | AnnElfwind
Jo, možná si říkáte, co to tady zas plácám za hovadiny, ale pravdou je, že jak jsem pročítala články na téma týdne, zjišťuju, že jsou vždy uvedeny ty stejné anime příklady - tedy ty nejznámější... Samí pokemoni, Naruto, Hellsing...
Ale co takhle zabrousit do těch, co jsou, jak se zdá, méně známé? Například takový Prince of Tennis.
Že vám to říká houby s octem a kulový s přehazovačkou? Váš minus, protože to stojí za vidění.
A víte, proč vám to možná říká houby s octem? Možná proto, že co já vím, tak to nikdy nebylo přeložený do češtiny. Ano, tohle anime najdete pouze s eng titulkama. Plus prvních padesát dílů anglicky nadabovaných.
Já sama jsem tomuhle anime také nejdřív nevěřila, ale pak mě to zaujlalo a i když jsem původně chtěla čekat, až nadabují i zbytek, nakonec zvítězila zvědavost a já to dokoukala s eng titulkama.
Asi vás už konečně zajímá, o čem, že tohle anime je, co? No dobře, už vás napínat nebudu. Je to o tenisu. Jo, může to znít nudně, ale zkuste se na to podívat. Za předpokladu, že umíte anglicky. Nezdá se to, ale je to strašně motivující anime.
Já sama díky tomu začala hrát tenis. A mám raketu podobné barvy, jako má v seriálu Tezuka Kunimitsu. xD Takže bílou. A přiznám se, že jsem mnohdy uvažovala, jestli by ty všemožné údery, co v anime jsou, bylo možné zahrát doopravdy. No, co vy víte, jednou to třeba vyzkouším. Uvidíme.
Tak, a zase jsem vám jednou přiblížila neznámé. Kašlete na to, že je vaše angličtina mizerná, na tomhle si ji jen procvičíte. :) Zkuste to, je to sranda anime a člověk je v jednom okamžiku napnutý jak struna a ve druhým se válí smíchy pod židlí. Věřte mi, vím, o čem mluvím. xD
A poznámka pod čarou - Nezapomeňte na návštěvní knihu. Vzhledem k tomu, co tady mám za design, je nemožné mít teď pod záhlavím zpravodaj. A do menu se mi ho dávat nechce, tak jsem vymyslela návštěvní knihu a tak trochu zpravodajovat budu tam. A vy mi tam budete psát to, co se netýká článků, jinak vám zakroutím krkem. xD A myslím to vážně.
Poznámka dvě: I když byste se to mohli dočíst v právě té inkriminované návštěvní knize, napíšu vám to i sem, protože jak vás znám, jste líní se tam kouknout. Pro zájemce, Orb světla čtvrtá kapitola je po asi dvou měsících na světě. Ano, já se k tomu opravdu dokopala. xD
26. července 2010 v 19:12 | AnnElfwind
Nebudu první a řekla bych, že ani poslední, kdo bude o tomto novém zvyšovači návštěvnosti psát, ale stejně mi to nedá.
Možná jste si všimli, možná ne, ale mnohdy když na titulce blog.cz kliknete na nějáký zajímavý nadpis, zobrazí se vám, že požadovaná stránka neexistuje.
Poslední dobou tyto nadpisy obsahují něco ve smyslu "moje nahé foto" a podobné. Bohužial, mnoho lidí se na to nechá nalákat.
Ze zvědavosti jsem na to párkrát klikla taky, ale jak se to furt opakovalo, moje zvědavost se začínala měnit ve vztek z toho, jak jsou lidé schopní si zvýšit návštěvnost.
Těmto lidem je zřejmě úplně jedno, zda je jejich blog kvalitní, záleží jim jenom na tom, aby měli vysokou návštěvnost.
A tak se táži: Co z toho ale mají, když jim počítadlo ukáže nic neznamenající číslo...
Ano, také mám na blogu počítadlo, ale je čistě jen orientační a je mi vcelku jedno, jaké ukazuje hodnoty. To, co je pro mne stěžejní jsou komentáře, které mají hlavu a patu.
Jenže, to těmhle slečnám, které jsou ve většině případů staré mezi 8-14 lety, a které píšou ThááKowoušQým StYLííííšQqem, asi nic neříká. Radši budou mít na počítadle nic neříkající číslo, které získaly podvodnými články, než aby se snažily a psaly články, které opravdu zaujmou.
A když už jsme u toho, tak také budou mít miliardy eSBéŠeQq, které jim budou psát komentáře typu: "AhoJQýý SB, ObÍÍÍÍÍÍhámmm ♥ mucQ..." a podobné hovadiny.
Sakra zamyslete se, to vám opravdu tak moc záleží na nic neříkajícím čísle?
Obrázek z blogu bluewawe.blog.cz Ale kde ho ta slečna vzala, to nevím. Také, její blog již neexistuje.
26. července 2010 v 14:17 | AnnElfwind
Na začátek se musím přiznat, že samotné slovo homosexualita se mi moc nelíbí. Možná to bude tím, že jsem zblblá japonskými výrazi, které se pro tohle používají v branži anime... I když, no, tohle radši nebudu rozvádět.
Prostě, věřím, že všichni ví, co slovo homosexualita znamená. Vztah mezi osobami stejného pohlaví. Rovnou říkám, že nejsem zrovna příznivce vztahu mezi dvěma ženami, ale nehodlám to nikomu vyvracet. Pokud se dvě holky mají rády, dobře, jejich věc, brát jim to nebudu. Hlavně, když mi to nebudou strkat pod nos.
Nadruhou stranu vztah mezi dvěma muži, to je něco naprosto jiného. Je mi jasné, že by to asi hodně lidí odsoudilo, ale zase na druhou stranu věřím, že většina z těch, co jsou fanoušci anime, by gaye přivítala s otevřenou náručí.
I když velký Yaoi-sama ví, že hlavně proto, aby se mohli koukat, jak si ti dva užívají. Ale co. Já osobně proti gayům nic nemám a vůbec mi nevadí.
Rozhodně by se to podle mě nemělo odsuzovat, protože ne nadarmo se říká, že lásce neporučíš. Myslím, že člověk prostě nemůže ovlivnit, do koho se zamiluje. A tak bysme měli akceptovat to, že vznikají vztahy mezi členy stejného pohlaví. Myslím, že nejdůležitější stejně je to, jestli se mají rádi. A když ano, tak proč jim v pěkném vztahu bránit, že...
No, myslím, že jsem tak trochu poodbočovala do Japonska, ale na druhou stranu, však mě znáte a víte, že já už jiná nebudu. Prostě ne všechno, co je jiné musí být nutně špatné, takže budme tolerantní.
Obrázek z maddawe.blog.cz Kde ho vzala, nevím. Ale úprava do téhle podoby je moje práce.
21. července 2010 v 14:02 | AnnElfwind
K napsání článku na toto téma mě inspiroval článek na
Teres_Xeina, kam chodím, abych se pobavila nad komentářema, které jsou většinou vtipné, ale mnohdy mi nad nimi zůstává rozum stát.
Ale k tomu, o čem tento článek bude... Bude o tom, jaký je rozdíl mezi autorským blogem a blogem dívčím.
Začněme pojmem "autorský blog". Pod tímto si představím blog, kam autor píše svoje vlastní články, popřípadě vystavuje svoji grafiku, povídky, obrázky... Nejčastěji myslím můžeme najít na autorských blozích názory nebo výtvarnou tvorbu. Popřípadě povídky.
Také ovšem do této kategorie spadajín deníčkové a glosátorské blogy, kam autor píše svůj deník. (Ne ve stylu "milý deníčku") A své postřehy ze života.
Dále jen taková poznámka na okraj - autorské blogy mají málokdy růžový design. Alespoň z těch, co jsou mi známé.
A co je blog dívčí? To je blog, který je zaměřen výhradně na toho, kdo ho založil. Pro příklad - Odkaz výše na Teres_Xeinu nebo velmi známý blog Michaely Vančurové.
Co já si tak pamatuju, tak to podle mě začalo blogem Dominiky Myslivcové. Nevím, jestli zrovna ona byla ta první, ale dejme tomu, že ano. Pro teď. Její blog je samá růžová. Samé fotoromány a fotky. Fotky sebe sama.
A pak tu jsou její následovnice. Růžová v některých případech změnila barvu na modro či zeleno, či šedo, ale obsah zůstává prakticky stejný. Samé fotky a když už tam nějáký text je, tak je ho málo a mnohdy je pro někoho, kdo dívčí blog nemá i velmi nezáživný.
Nicméně, dívčí blog nemůžeme rozhodně nazvat autorský. A proč ne? Ptáte se. No přeci proto, že pojem autorský znamená, že autor přidává svoji vlastní tvorbu, ne, že blog je o autorovi. A opravte mě, jestli se mýlím, ale následovnice Dominiky Myslivcové mají blogy samy o sobě...
I když, právě výše zmíněná Teres_Xeina je možná tak trochu kapitola sama o sobě. Zjišťuju, že když už se rozhodne napsat článek, tak to občas i stojí za přečtení. Teda, pokud je to článek textový, ne fotkový. Sem tam se tam objeví nějáký její názor a ty opravdu za přečtení stojí, ale jinak musím říct, že ve všem ostatním je to jen další z mnoha dívčích blogů.
Tak, to bylo jen, abychom si udělali jasno mezi blogem autorským a blogem dívčím. Rozhodně tonení to samé, tak si to laskavě zapamatujte a vy, co dívčí blogy vedete, k nim přestaňte referovat jako k autorským. Vzhledem k tomu, že jsou skoro všechny na jedno brdo bych to totiž za moc autorské nepovažovala...
Obrázek je z blogu dravéry, jejíž blog je myslím drav.blog.cz Ale nevím to jistě, tu adresu. A navíc, myslím, že už ani neexistuje. Kde ho vzala ona, není mi známo.
14. července 2010 v 20:52 | AnnElfwind
Facebook... Téměř každý ví, co to je. Není to zas až tak dávno, co jsem ještě vlastníkem účtu na této stránce nebyla, ale pak jsem si řekla, že by to nebylo špatný, protože bych pak snáze mohla být v kontaktu s lidmi, na které jinak kontakt nemám, ale jsou to například bývalí spolužáci.
Založila jsem si tedy účet a zjistila, že některé hry, které tam jsou, nejsou špatné. I když je pravdou, že i když jsem jich vyzkoušela asi tunu, hraju jen asi čtyři. Víc ne. Teda, pět. Zapoměla jsem na jednu, kerou jsem poslední dobou nehrála vůbec.
V době, kdy jsem na FB byla nováčkem, jsem tam trávila hodiny a hodiny. Přidávala do přátel každýho, kdo si o to řekl, zkoušela, co to u mí, ale pak mě to něják přestalo bavit. Chodím tam občas na pár minut jenom vždycky čeknout, jestli mi někdo nechce něco, co by vypadalo důležitě. Ale to je tak vše.
Řeknu vám, že FB není nic světoborného. Je to jen další komunikační síť z mnoha. A popravdě, já mám radši lide.cz I když tam nejsou cizinci. Ale nadruhé straně, lidé jsou přehlednější, než FB kdy byl nebo bude. Kdo se mnou nesouhlasí, jeho problém.
Co musím uznat je, že FB je dobrý ke komunikaci. A vzhledem k tomu, že se já do Prahy nedostanu, tak mám alespoň možnost si takhle pokecat s děckama z tábora, kde jsem dvakrát byla. A kteří jsou moc fajn.
Nevím jak vy, ale já FB beru jen jako způsob komunikace. Ano, nebylo to tak, byla jsem závislá, psala všemožný statusy, hrála hry, dělala si kvízy, které začínám shledávat naprosto stupidníma, ale prostě začínám zjišťovat, že je to požírač času a že je to k ničemu. A stejně ke komunikaci spíš používám mail. Nevím, prostě mi to víc vyhovuje.
Docela by mě zajímalo, co by ty miliardy závisláků na FB dělali, kdyby se FB zrušil. Pro některé by to byla katastrofa, někteří by se zdrchali, někteří by si šli hodit provaz. Ale fakt, co byste dělali, kdyby FB zrušili? Docela mě to zajímá. Já osobně bych za to možná i byla ráda. Třeba by pak vznikla kvalitnější sociální síť. Nemůžu si pomoct, FB je moc chaotickej.
Ale jak říkám, napište, co byste dělali, kdyby ho zrušili. xD Ať se pobavím.
Obrázek z brifedesign.com jestli to z toho obrázku čtu dobře. Máte tam i autora. Jenifer Bretkopl, esli to čtu dobře.
5. července 2010 v 13:20 | AnnElfwind
Krutomluv... nebo, jak já říkám, Krutas. Tak to byl admin na blog.cz... Také byl autorem blogu
http://krutomluv.blog.cz kde jste mohli najít kuriozitní reporty a vůbec... Jeho specifický druh humoru mi tu chybí. Jeho články mě vždy dokázaly pobavit.
Ano, jsou lidi, kterým se mohlo zdát, že krutomluv je až příliš krutý, ale já si myslím, že byl prostě jen spravedlivý.
Byl na blog.cz ochráncem auatorských práv. Takže jeho práce vlastně dost souvisela s tím, co já tu ráda rozebírám. Samozřejmě v tom nebativním smyslu, protože kopírování je prostě hnusná věc a vždycky bude.
Jo, už zase odbočuju od tématu, ale s tím se nedá nic dělat. Když já to kopírování tak nesnáším... Hlavně kopírování textů. To mi opravdu pije krev. A nejhorší na tom je, že na blog.cz se kopírouej opravdu hodně. Na většině blogů najdete pořád to stejný. Takže kdyby Krutas nezaložil Autorský klub, tak nevím nevím, jestli bych byla schopná v tom chaosu vůbec najít nějáký slušný článek...
To mě přivádí k tomu, že AK bylo Krutem založeno a že za nás, kdo tam jsme bojoval, abychom měli zvláštní výpis článků na titulce blog.cz Za tohle jsem mu opravdu vděčná, protože mi to usnadnuje hledání dobrých a kvalitních článků. Jen škoda, že z blog.cz odešel. Veškeré jeho články a podobné se mi moc líbilo. Ten jeho sarkasmus tu fakt chybí...
Obrázek je z blogu dravéry, jehož adresu si nepamatuju. A kdo je autorem obrázku, nevím.
30. června 2010 v 13:00 | AnnElfwind
Jak název vypovídá, bude tento článek na téma hračky zase trochu jiný, než většina článků na toto téma. Na dvoře máme dílnu, kde jsou různé pily, brusky, vrtačky, materiál na zpracovávání a podobné věci.
Jako malá jsem si tam často hrávala. Mnohým byla za hračku panenka, nebo autíčko, já si hrávala s aku vrtačkou. Ano, zní to divně, ale místo toho, abych si hrála s panenkama, tak jsem montovala všemožné věci právě v tátové dílně. A že mi bylo pouhých pět?
Vždyt to nevadí. I v pěti si člověk přece může hrát s kladivem a sbíjet si nábyteček pro panenky, se kterýma si nehraje.
Další mojí oblíbenou hračkou byla sekera. V zimě táta v dílně topil kamínkama a do nich se muselo dávat dřevo, takže jsem vždycky vzala sekeru a nasekala dřevo, které by se tam dalo dát.
Celkově jsem si vlastně hrála s neobvyklýma věcma. Ráda jsem rozebírala různé strojky a podobné věci. Také jsem ráda pomáhala s tím, co táta vytvářel. Různé mříže, věci ze dřeva a jiné. Bavilo mě natírat a prostě jsem si hrávala s takovýma prapodivnýma věcma.
Že jsem si jako správná holčička měla hrát s panenkama? To sotva. Nikdy mě to nebavilo. Co jsem s tím jako měla hárt? A hlavně, ona ta aku vrtačka byla mnohem zajímavější. A taky jsem se takhle dostala na různá zajímavá místa, když táta něco montoval přímo na místě klienta. Prostě, zajímavé to bylo.
Ted o prázdninách se rozhodl, že v dílně ukldí, protože tam už několik let nebyl. Mám v plánu mu s tím pomoct a připomenout si ty časy, kdy jsem si hrávala s kladivem a šroubovákem. A také se chci podívat, co za poklady tam po tolika letech objevím. :) Věřím, že nějáké určitě. Pokusím se udělat i pár fotek. A třeba se tu postupně objeví i ty.
Kdo je autorem obrázku mi není známo, ale já ho mám z maddawe.blog.cz, tedy, jestli mě rozum neklame.
27. června 2010 v 14:14 | AnnElfwind
A ještě vám sem dám pro pobavení něco. Je to můj protokol ze Zoo. Je to do biologie a štvala sem se s tím pěkně douho. A navíc, ono to bylo staré zadání, takže mnoho věcí v tý zoo už bylo dávno jinak, takže občas nebylo lehké se v tom zorientovat.
Zoo Brno
Zoologická zahrada v Brně byla slavnostně otevřena v srpnu 1953 na Mniší hoře v Bystrci. Oproti dnešku vypadala velmi chudě - například medvědi sídlili ještě v maringotkách pana Kludského. Dnes se rozkládá na 65,5 hektarech plochy a je zde přítomno téměř tisíc zvířat asi dvou set druhů především z tříd obojživelníků, plazů, ptáků a savců.
TYGŘÍ SKÁLY
Tygři sumaterští jsou představitelé řádu šelmy, čeledi kočkovitých.
Jak se kočkovití specializují na lov? Jak loví?
Kočkovití se nepozorovaně přiblíží ke kořisti na 10 - 20 metrů a pak vyrazí k prudkému útoku. Kořist zachytí mohutnými předními tlapami a svou vahou ji srazí k zemi. Ovšem úspěšnost je například zrovna u tygrů jen asi 1:10.
Které druhy kočkovitých šelem žií v ČR?
Rys, kočka domácí, kočka toulavá a jiné druhy koček.
Při porhlídce ZOO si zapište některé další představitele kočkovitých a doplnte, kde žijí.
Levhart cejlonský žijící na Sri Lance, jaguarund žijící v Jižní a střední Americe a rys kanadský žijící v dnešní době především na Sibiři.
KOLEKCE DRAVÝCH PTÁKŮ
Z třídy ptáci se dravým způsobem vyznačují především dva řády: Dravci a Sovy.
Vyjmenujte adaptace umožnující těmto ptákům lov.
Především ostré drápy, bystrý zrak a velký ostrý zoban. Také ovšem schopnost tichého letu a dobré taktiky lovu.
Vysvětlete čím se dravci a sovy liší.
Sovy jsou uspůsobené k lovu v noci a na rozdíl od dravců mají dokonale vyvinutý sluch.Velké oči sov směřují dopředu a jsou umístěny blízko sebe nepohyblivě v očních dutinách. Jsou ak přizpůsobeny, že mohou maximálně využít i malé množství světla. Teleskopicky prodloužená stavba očí však zároven způsobuje, že sovy jsou dalekozraké; nablízko jsou ovšem takžka slepé a musí se, například při krmení, spoléhat na svůj hmat. Dravci na rozdíl od sov staví hnízda a samice dravců jsou výhradně menší, než samci.
Zapište si jednotlivé druhy savců a sov z naší ZOO. Které z druhů jsou velmi vzácné nebo ohrožené?
Sovy: Sovice sněžní, puštík obecný, kalous ušatý, výr velký
Dravci: Poštolka obecná, orel východní (zranitelný druh), orel kamčatský, sokol stěhovavý, moták pochop, raroh velký (ohrožený)
PAVILON OPIC
Opice jsou v ZOO obvykle nejmilejší zastávkou dětí i dospělých (neplatí pro mě). Jsou to v živočisné říši naši nejbližší příbuzní a mimikou i chováním se nám někdy až nepříjemně podobají.
Čím se liší poloopice, opice, lidoopi a lidé?
Poloopice: Většina jsou noční tvorové. Mají podlouhlou obličejovou část a neosrstěný vlhký protažený nos. Dalším specifickým rysem je dlouhý, často rozeklaný, dráp na druhém, nebo třetím prstu sloužící k různým účelům.
Opice: Jednotlivé druhy opic se velice liší vzhledem a chováním, nicméni myslím, že můžeme říci, že všichni žijí v tlupách. At už větších, nebo menších. A mezi sebou komunikují hlasem a doteky.
Lidoopi: Jsou středně velcí až velcí savci. Živí se plody, listy, pozemní vegetací a živočišnou stravou. Typičtí řídkou srstí. Ruka má schopnost silové i jemné manipulace. Výrazně je rozvinuto svalstvo zad a pávenví a také mimické svalstvo.
Lidé: Člověk používá nástroje a jazyk. Z anatomických znaků je zásadní především zvětšení objemu mozku. Čelo pak od očí stoupá vzhůru a lebka se nám zakulacuje. Zkrácení rukou, prodloužení nohou, člověk je všežravec.
Pokuste se zjistit, kterými druhy jsou v ZOO zastoupeny:
Poloopice: Lemur běločelý
Ploskonosé opice - opice Nového světa, úzkonosé opice - opice Starého světa: Pavián anubi, makak chocholatý, mandril rýholící, dželada, kotul veverovitý, kosman zakrslý
Lidoopi: Šimpanz
DOMESTIKOVANÉ LAMY
Lamy nás na první pohled upoutají svýma překrásnýma očima i měkoučkými pysky. (Jak koho...) Patří mezi mozolnatce, což je podřád řádu Sudokopytníci, stejně jako velbloudi (Vemblodi). Do sudokopytníků patří také podřády nepřezvýkavci (prase divoké, hroch obojživelný, hrošík liberijský) a přežvýkavci (čeled jelenovití, žirafovití a turovití).
Jaký je způsob obživy těchto živočichů? Jak jsou k němu vybaveni?
Živí se trávou, bylinami, sukulenty a mechy.
V ZOO vyhledejte co nejvíce zástupců:
Jelenovitých: Jelen sibiřský, jelen milu, sob polární, los evropský
Žirafovitých: Žirafa sítovaná (ale nebyla nikde vdiět...)
Turovitých: Jak domácí, pakůn modrý, takin indický, paovce hřivnatá (co vypadá jako kozička)
PAVILON EXOTICKÉHO PTACTVA
Exotické ptactvo je celosvětově významné nejen pro chovatele, ale i pro obchodníky. Těm přináší nemalé zisky, a proto jsou tito často příčinou téměř úplného vymizení těchto skvostů z původních stanovišt. Zoologické zahrady, podobně jako u jiných ohrožených druhů, zde plní funkci jakési genové banky, a často napomáhají návratu druhů do přírody.
Do kterého řádu většina exotů patří? Čím je pozoruhodné peří?
Papoušci. A peří je pozoruhodné tím, jak je pestrobarevné.
Uvedte několik zajímavých druhů a jejich rozšíření.
Kakadu palmový - Nová Guinea
Amazonan modrobradý - Jižný amerika
Nestor kea - Nový zéland
Ara marakána - Brazilie, Paraguay a Argentina
Papoušek žako - Střední afrika
Kakadu bílý - Střední a severní část Indonésie - Moluky
Vaza velký - Madagaskar a Komorské ostrovy
Lednák obrovský - Austrálie a nový zéland
Ara ararauna - Jižní Amerika
Elektus různobarvý - Šalamounovy ostrovy
Ara zelenokřídlý - Sever Jižní ameriky
NEJVĚTŠÍ HLODAVEC NA SVĚTĚ - KAPYBARA
Když přejdete kolem vlků hřivnatých (kteří tam již vůbec nejsou), uvidíte ji.
Kde žije a čím se živí? Jakých dosahuje rozměrů?
Žije na pobřežním pásmu řek Jižní ameriky od Panamy až po severovýchodní Argentinu. Živí se vodními rostlinami, trávou, kůrou, výhonky a plody. Délka těla je 100 - 130 centimetrů a výška v kohoutku 50 - 60 centimetrů.
Při prohlídce ZOO hledejte další hlodavce, zapište si je.
Osmák degu, bobr.
Co je pro hlodavce typické?
Život ve skupinách a vysoká plodnost.
Vzpomente si na 5 zástupců hlodavců žijících v ČR.
Osmák degu, bobr, myš domácí, potkan, krysa (kanální), veverka obecná, sysel.
TROPICKÉ KRÁLOVSTVÍ
Byl tam hic a navíc zrušili krokodýly a netopejry, takže nuda. Ale zajímavé je, že místo surikat, které jsou přemístěné, tam jsou nějáké jiné potvůrky. Také s nálepkou "Koušeme a skáčeme"
SAFARI
Safari s umělým jezírkem je na nejvyšším místě Mniší hory. Prohánějí se zde, či líně odpočívají žirafy (To by tam musely být...), zebry, pakoně nebo zvědaví pštrosi. Ti posledně jmenovaní patří do ptačího nadřádu Běžci, který se vyznačuje starobylým typem lebky. Z téhož řádu jste již minuli nandua a ještě uvidíte emu hnědého a nádherně zbarveného kasuára.
Na kterých kontinentech žijí? A který druh přírodního prostředí si vybírají?
Pštros dvouprstý - Savana, polopoušt a poušt východní a jižní Afriky.
Emu hnědý - Lesnaté, křovinaté i travnaté oblasti Austrálie, nevyskytují se v suchých oblastech, kde roční srážky jsou nižší než 600mm.
Nandu pampový - Pampy od severovýchodní Brazilie do střední Argentiny.
Kasuár přilbový - Deštné pralesy severní Austrálie a Nové Guineye
DALŠÍ KOPÝTKA
Kulani, poníci, kiangové, osli a zebry mají na svém třetím prstu každé nohy kopyta, tvořená keratinem. Ostatní prsty mají redukovány.
Do kterého řádu tedy patří?
Lichokopytníci.
V jakých biotopech převážně žijí? Jaká je jejich potrava?
Živí se převážně trávou, popřípadě senem. Rostlinnou potravou. Žijí v savanách, na prériích, lukách, polích, stepích.
Kteří další typičtí představitelé tohoto řádu v Brně nejsou? (Viděli jsme je ale v Praze - Muzeu i zoo.)
Tak to nevím, v praze jsem nebyla a nepřipadá mi, že by nějáký tipický zástupce chyběl. Snad jedině kůn. A jestli myslíte koně Převalského, tak ten v Brně je. Ale normální obyčejný kůn tam není. Jsou tam enem poníci.
PSOVITÉ ŠELMY
Když se vydáte vpravo kolem kamzíků, muflonů, jelenů a dobů, dostanetese na další křižovatku, až přijdete k výběhu vlků. Z ostatních psovitých šelem můžete v Zoo najít také psa pralesního (bejvívalo, nic takovýho tam není), lišku obecnou (leda tak polární), psíka mývalitého a psy hyenové (spíš psa, byl jenom jeden). A ta trasa je taky nepřesná, je to překopaný.
Co je pro psovité šelmy společné?
Jsou vytrvalé a velmi přizpůsobivé. Charakteristické je pro ně štíhlé tělo s dlouhýma nohama a chlupatým ocasem. Mají výborný čich a sluch.
Které psovité šelmy žijí v ČR?
Pes domácí, liška obecná, zatoulává se vlk obecný a od východu táhne psík mývalovitý.
OSTATNÍ ŠELMY
Ještě než se vrátíte na začátek vaší cesty, uvidíte výběhy dalších velkých i malých šelem. Patří do čeledí medvědovití, kunovití, lachtanovití a cibetkovití.
Ke každé čeledi uvedte nějáké zástupce z naší ZOO.
Medvědovití: Medvěd lední. A svého času tam byl i medvěd, myslím usurijský, nebo tak něják, který byl v malé kleci, u které se houpalo roztrhané oblečení, protože tento medvěd v minulosti roztrhal holčičku. Alespon jsem to tak slyšela.
Kunovití: obávám se, že kunovitého jsem nic neviděla...
Lachtanovití: Lachtan jihoafrický
Cibetkovití: Celou dobu žiji v domění, že surikaty patří mezi cibetkovité, ale byla jsem vyvedena z omylu. Dále musím dodat, že žádné cibetkovité zvíře jsem neviděla. Opravte mne prosím, jestli se mýlím.
Zjistěte, které druhy z těchto čeledí se vyskytují v evropské přírodě.
Medvědi, kuny, lasičky. Ostatně, kuny se vyskytují hlavně u nás na balkoně...
OSTATNÍ PTÁCI
Při své prohlídce ZOO jste kromě dravých ptáků a exotů mohli vidět i jiné ptáky. Patří predevším do řádu Vrubozobí a Hrabaví. Jsou to tyto druhy: bažant obecný, zlatý, berneška aknadská, hoko červený, husa andská, kachna bahamská, kachnička mandarinská, labut černá, ostralka štíhlá, perlička kropenatá, zrzohlávka rudozobá.
Doplnte zařazení do příslušných řádů.
Hrabaví: Bažant obecný, zlatý, perlička kropenatá
Vrubozobí: Husa andská, kachna bahamská, kachnička mandarinská, labut černá, ostralka štíhlá, zrzohlávka rudozobá
Jak se tyto dva řády liší? Jsou si v něčem podobné?
Vrubozobí jsou uspůsobeni k plavání, hrabaví k hrabání. Hrabaví byli domestikovaní, jako například slepice. Troufám si tvrdit, že hrabaví jsou špatní letci. Na rozdíl od Vrubozobých.
ZÁVĚR
Na závěr chci říci, že informace o tom, kudy jít jsou velmi milné a dokazují to i poznámky v závorkách. Mnohá zvířata nejsou a některá jsou a není o nich v papírech, které mi byly dány jako zadání ani zmínka. Například, korkodýlové došli. A to je škoda. V terárkách byl k vidění pouze jeden had a nebyly tam piraně. Dále mě mrzí, že mají jen jeden druh vlků a to vlka arktického, ale zase na druhou stranu, měli vlčata, takže jsem u vlků strávila nejdelší dobu. Ono hodit do výběhu kamínek se rovná přivolat vlčky blíže, takže jsem se trochu bavila.
Jít do zoo po čtyřech pěti letech, ono to nebylo špatné, i když byla celá zoo rozkopaná a renovují se například pavilony opic a za tygrama se něco staví, takže se tam nedá projít... Člověk se musí vracet... A na můj vkus mají málo orlů. A jaguár vůbec nebyl vidět. Celkově to ovšem bylo velmi přínosné. Jsem ráda, že jsem šla.
27. června 2010 v 14:11 | AnnElfwind
Tak, dám vám sem něco pro pobavení. Můj referát na téma Iustinianus. Byl do latiny a je to jenom taková snůžka keců, ale co vy víte, už sem sem dala referát na pompeje, esej do biologie a tak si říkám, proč sem nedat i tohle, že. Mno, jak jsem řekla, je to snůška keců, ale smiřte se s tím. Já už jiná nebudu.
Flavius Petrus Sabbatius Iustinianus
Iustinianus pocházel z rolnické rodiny, žil v letech 482 - 565 a od roku 527 byl císařem. A zároveň nejvýznamnější panovník raného období Byzantské říše. Jeho vláda byla směsicí triumfů a katastrof. V konstantinopoli dal postavit chrám Hagia Sofia. Nechal uzavřít filozofickou školu v Athénách a roku 532 inicioval kodifikaci římského práva.
Nicméně deset let nato město skoro vylidnila morová epidemie.
Kodifikace římského práva obsahovala nový zákoník, který byl od roku 1583 nazýván Corpus iuris civilis. Byla jím uzákoněná neomezená světská moc císaře a jeho postavení jako hlavy křesťanské církve v Byzancii. Zákoník sestával ze tří částí. První byla souhrnem císařských konstitucí z dříve vydaných kodexů a byla doplněna o nařízení z počátku Iustinianovy vlády. Druhá část obsahovala výběr toho důležitého a stále živého z práva klasické římské jurisprudence. A třetí částí byla přehledná učebnice římského práva.
Tento zákoník byl platný až do pádu byzantské říše. I přes to, že tak něják zmrazil vývoj práva.
Iustinián usiloval o obnovu římského impéria a úspěšně válčil proti Slovanům, Peršanům, Vandalům v Africe i Ostrogotům v Itálii. Za jeho vlády Byzantská říše získala zpět alespoň část území, které patřilo k původnímu římskému impériu.
Ovšem úspěchy kterých dosáhl v Itálii neměly dlouhého trvání. Po vpádu Langobardů tři roky po Iustiniánově smrti se Byzantikům podařilo udržet pouze Ravennu.
Na východě se vedly války s Peršany a Iustiniánus si nakonec koupil mír za vysoké peněžní prostředky. Tyhle jeho války hodně Byzancii oslabily a když zemřel, zanikl i sen o obnovené říši.
Zdroje:
Dětská ilustrovaná encyklopedie - Historie Lidstva, Strana 28 (Nakladatelství Slovart); Vydáno roku 2000 v Praze
Ottova encyklopedie A - Ž, strana 449 - Justinián I. Veliký; Vydáno roku 2004 v Praze
Reader's Digest Výběr - Velký Atlas Světových Dějin, Strana 91; Vydáno roku 2002 v Praze
http://cs.wikipedia.org/wiki/Justini%C3%A1n_I.
16. června 2010 v 15:43 | AnnElfwind
Nápad rozpitvat toto téma přišel od človíčka jménem
ZINA. Kterou tímto úvodem zároveň prosím, aby mi sem napsala adresu svého blogu, neboť bych na ni, jako autora nápadu ráda odkázala. :)
Nejprve si řekneme, co ta dvě slovíčka v nadpise vůbec znamenají, i když věřím, že většina z vás anime maniaků to stejnak ví. Ale věřím, že se přeci jen najdou tací, kterým budu rozšiřovat obzory.
Začněme slovíčkem Shonnen-ai. Je to výraz pro lásku mezi dvěma muži, která je spíše, než o postelových scénách, a tedy sexu, více o náznacích. Výraz Shonnen-ai (Shounen-ai) se používá pro lásku, která je spíše rázu psychyckého.
Nadruhou stranu slovíčko Yaoi je vyjádřením pro lásku mezi dvěma muži, která je převážně o sexu. Označují se jím anime, či mangy, případně povídky, které mají jediný účel: Dostat dva chlapy spolu do postele. Nicméně, tohle slovíčko se používá i v přeneseném smyslu. Tím myslím velkého Yaoi-sama, což je múza mužského pohlaví, která, vlastně který, bdí nad všemi, co píšou povídky na téma Shonnen-ai a Yaoi.
K oběma těmto výrazům se ještě váže slovo Bishonnen, což je označení pro sakra sexy chlapa. Pod pojmem Bishonnen si můžete představit někoho takového, jako na obrázku vpravo. Mimochodem, na tomto obrázku je konkrétně Byakuya Kuchiki ze seriálu Bleach.
A teď, co si o Shonnen-ai a Yaoi myslím já? Osobně preferuju spíše Shonnen-ai, ale zase na druhou stranu, spíše to tvrdší Shonnen-ai, do kterého už částečně proniká yaoi. Ovšem pravdou je, že samotné yaoi moc nemusím. Protože, jak jsem psala výše, když máte čistě jen yaoi, tak jediná zápletka, kteoru tam najdete, je "Jak ty dva dostat spolu do postele" Ale já mám ráda, když to má i příběh.
Co bych tak mohla uvést jako příklad Shonnen-ai, kde proniká i Yaoi? Hm... Napadají mě v tuhle chvíli jen povídky
Lexe-san, neboť to není čisté yaoi, ale oba tyhle prvky dohromady a jeho povídky mají příběh. A navíc to má další výhodu, ten člověk umí opravdu dobře psát. Přemýšlím, jaké anime by se dalo uvést... Potřebuju nějáký vzorový příklad. No, nakonec budu muset uvést anime s názvem Uraboku. Tenhle název je jenom zkrácenina, ale celá verze mi byla zatajena. Nevadí.
Ano, pokud tohle anime znáte, říkáte si, že tam přece žádné prvky yaoi nejsou. A máte pravdu, zatím. A ano, i shonnen-ai byste tam těžko hledali, ale věřte, že tam je. Ovšem nezkušenému oku to zůstane utajené. Na to, abyste tohle anime mohli sledovat jako shonnen-ai musíte mít nasledováno, nebo načteno více shonnen-ai dopředu. Doporučuju například Gravitation, Loveless, nebo povídky na
Kakidasu z kategorie Bleach a D. Gray-Man. A i některé shonnen-ai naruto povídky stojí za přečtení. Vřele doporučuju například Nukeninskou komedii. Ovšem tady budete muset čekat, až autorka přidá další díly.
Heh, koukám, že od názoru na Shonnen-ai a Yaoi jsme se dostali k výčtu mých nejoblíbenějších děl na toto téma. xD Ale tím lépe. Nevadí mi to. :) Každopádně, díky tomuhle tématu už nečtu skoro žádné jiné povídky. Ano, našly by se vyjímky, ale zas až tak moc jich nebude. No, to nevadí. Jo, asi byste to neměli sledovat, dokud vám nebude alespoň patnáct let, ale vzhledem k tomu, že já sleduju tvrdý yaoi od šestnácti, nebo od kdy, tak bych to zas až tak moc neřešila.
A stejně u anime ty věkový hranice nikdo nedodržuje. Jedenáctiletý holčičky sledují Ai no Kusabi, jako by se nechumelilo. No, i když pak není divu, že na konci brečí. (Nebyla jsem vyjímkou a to mi bylo 16, když sem to viděla) No, prostě, sledujte shonnen-ai a ať vás osvítí velký Yaoi-sama. :)
Jo, tak tenhle obrázek si pamatuju. Ten je z deviantartu a tentokrát to vím stoprocentně. Ovšem kdo přesně ho spískal, to jde jako obvykle mimo mne.
15. června 2010 v 16:29 | AnnElfwind
Smrt. Možná to nebude zrovna článek, které byste na tohle téma čekali, ale já si nemůžu pomoci, proto to vezmu z trochu, no, spíš hodně, z jiného úhlu.
A ten úhel se jmenuje Wikingové. A proč zrovna ti? Protože to byla svého času hra, kterou jsem milovala. Byli tři a každý měl jiný schopnosti. Jeden střílel z luku, jeden měl štít a ten poslední uměl skákat. ano, hra to byla primitivní, ale mně i přes to uktvěla v paměti i po tolika letech.
A proč, že to píšu do tématu týdne? Možná proto, že jedno z hesel do levlů bylo právě SMRT. Ano, možná, že se to sem nehodí, ale pravdou je, že mám pamět zrovna na takové hovadiny. Hesel bylo do této hry mraky, ale mně utkvěly dvě. SMRT a MSTR. Čtyři písmenka... Pro mě heslo do hry, kterou jsem jako maličká milovala a kterou už bohužel nemůžu nikde sehnat, pro jiné známka toho, že ztratili někoho blízkého a pro jiné slovo, které například až moc často slýchají v televizi.
Napodobenina téhle hry je k nalezení na
http://tophry.net ale není to ono a nejde to pořádně ovládat.
Ale ted, co toto slovo znamená pro většinu lidí? Již jsem to výše zmínila. Ale proč? Proč většina lidí myslí na smrt jako na něco špatného? Já si nemyslím, že je to něco špatnýho, je pravdou, že je to neznámé, ale ne vždy je to, co je neznámé špatné, nemám pravdu? Mě by docela zajímalo, co se děje, až člověk zemře, a až ta takzvaná duše, nebo taky duch, opustí tělo. Zajímalo by mě, kam se potom dostane, co se s ní děje, jestli se třeba zrodí znovu jako někdo jiný, tady, na planetě, nebo jestli se třeba dostane do úplně jiného světa, jiné dimenze...
Otázek je mnoho, ale odpovědi došly... Pravdou ale je, že každý z nás se to jednou dozví. Jen škoda, že už to bude moc pozdě na to, abysme o tom někomu řekli, ale pravdou je, že mě to prostě zajímá. Ne, že bych si kvůli tomu, abych to zjistila chtěla vzít život, to zase ne, ale prostě jsem zvědavá. xD
A na závěr bych vaší ctěné pozornosti chtěla doporučit básen, která se k tomuto tématu opravdu skvěle hodí. Básen se jmenuje "A jen měsíc je svědek tvůj..." A najdete ji
ZDEObrázek je z www.album.ee, ale já ho mám myslím stáhlej odjinud. Pokud mi paměť slouží, tak z nějákýho blogu, ale už nevím, z jakýho.