close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Ann názory

Názor na internet

7. ledna 2009 v 17:08 | Ann
Tak jo, návrh na tento názor pochází od moniiikyyy a je to názor na internet. Jojo, už to tak bude, du tady rozebírat internet. Já si moc dobře pamatuju, jaký to bylo, když jsem ještě internet neznala, a taky jaké to bylo, když jsem začínala třeba s blogováním. Bylo to uplně jiné, takové přimitivnější. Taky si pamatuju, že první počítač, kerý jsem kdy měla, sice pomalu nic neuměl, ale byly na něm dvě hry, které nikdy nezapomenu. Jednu z nich pořád hraju a ta druhá je o nějáké kuličce a jsou tam různý kola a v jednom ji honí šnikšnaci - jako nůžky. xD
A teď najednou bum, a máme internet. A bum, změní se svět. A rozvoj jde strašně dopředu. Dřív, volat někam nebo se s někým spojit, maximálně telefonem. Pamatuju dokonce éru, kdy nebyly ani mobily. A nebo možná byly, ale byly v úplném začátku. A vemte si, že teď máte internet a to skýtá hnedle několik druhý komunikace - blogy, mail, icq, které vám bez netu nefachá, chat a spousty dalšího. To by bylo dobré... Můžete si pokecat i s někým z druhé strany polokoule.
Ale myslím, že internet má i své nevýhody. Na tyhle věci narážím hodně na blozích. A myslím tím, že se všechno všude opakuje, všude ty stejné okopírované články... Nikdo se to nenamáhá přepsat alespon vlastními slovy... A taky, mnohdy můžete najít milné informace. I to už se stalo. Ne mně, ale mojí kamarádce. A mnohdy na netu tak jako tak nenajdete to, co potřebujete.
I když, teď mě napadá ještě jedna výhoda. Vemte si, že za jednu návštěvu kina dáte třeba stovku. Za net dáte měsíčně vím já? 700. A můžete sledovat filmy online a víde vás to vpodstatě levněji, než kdybyste šli za měsíc dvacetkrát do kina. Ale to už zacházím do prkotin, ale myslím si, že to takhle něják bude.
Nebo seriály na youtube, máte net, máte televizi, ale nemáte ten správný kanál. Ale, umíte dobře anglicky. Tak si daný seriál najdete na nějákém serveru v angličtině. Například na tom youtube. To je také výhoda. Nebo mnohdy naleznete opravdu zajímavé věci, které jsou opravdu užitečné.
A mnohdy, když člověk bloguje, tak ho osvítí múza. To se stalo mně. Než jsem si založila blog, tak napsat povídku byl horor, ale jakmile jsem si blog založila, měsíc na to mě osvítilo a vznikla první kapitola dívky vlk. Mno, i na takové věci je to dobré...
Ale já už to radši ukončím, nebo to bude moc dlouhý a já se z toho zvencnu.

Názor na styl psaní

19. prosince 2008 v 13:11 | Ann
Myslím, že jsou dva hlavní zplsoby psaní. Jeden je takový, že člověk píše prostě tak, jak mu to přijde na mysl a podle toho, jestli má nápad, což je teda asi můj případ. Já prostě nepíšu něják sistematicky, píšu tak, jak to cítím. A dělala jsem to tak vždy. Nevím, zda je tento způsob ten nejlepší, ale já jiným způsobem už psát nedokážu. Myslím, že tento způsob má něco do sebe, myslím, že člověk pak dá do svého příběhu něco ze sebe. Nevím jak jiní, co píšou, ale já to při psaní vidím před očima jako film. Zrovna před chvíli jsem dopsala čtvrtý díl Cesty za králem blesků a viděla jsem před očima všechno, co jsem napsala. Vidím do detailů každou postavu, každý detail, prostě všechno, ale kdybych to chtěla namalovat, například, tak mi to nepůjde, protože ten příběh je jen v mé hlavě. Dokážu to říct jedině slovy a každý to vidí podle sebe. Málokdy dělám přímé popisy postav, jako jak vypadají, nebo tak. To jsem zatím udělala jen párkrát, ale snažím se nechávat volnost, aby si postavy mohl představit každý podle sebe. Mnohdy zmiňuju jen barvu vlasů, nebo tak. Prostě věci, které být jmenováný musí. Ale to je většinou vše. Vyjímkou je povídka Iena, kde je přesný popis hlavní postavy, protože si myslím, že by měla vypadat právě tak, jak ji vidím. Je to snad jediná povídka s tak podrobným popisem. Ale muselo to být...
Další je, že máte všechno do detailů promyšlené a píšete to prostě proto, že to chcete napsat, aniž byste měli výborný nápad nebo tak. Tím samozřejmě nechci říct, že tento způsob je horší, než tamten, každý má podle mě něco do sebe, ale myslím si, že takové povídky, příběhy, knihy, nejsou tak čtivé, jako když do toho dá člověk kousek sebe. Většinou to bývají knihy, kde jsou obrázky. Člověk si pak hrdiny nemůže pořádně představit, prostě mu je předhodí něják a šmitec, hrdina vypadá takto a basta. Ale zase, do některých knížek ilustrace sedí. Ale ne do všech. Zjistila jsem, že například knížka od Steephna Kinga, Dračí oči. Vyšla ve dvou verzích, verzí s obrázky a verzí bez obrázků. Mám zato, že ta bez obrázků je lepší. Nedá se svítit. Ale zase například Mabyk od Angie Sageové a nato navazující díly, tam se ty ilustrace hodí a myslím si, že dokonale.
Ale je to věc názoru. Každý si může myslet něco jiný. Tohle si myslím já.
Ale zase, teď jsem došla na nápad, co by se stalo, kdyby se tyto způsoby smíchaly? Myslím si, že kdyby byl spisovatel, který umí zároveň výborně kreslit a splňoval by podmínku, že by psal tak, jak to cítí a zároveň by to měl perfektně propracované, a ještě přidal obrázek na ty správný místa, mysím si, že kdyby byl takový člověk, byl by to dokonalý spisovatel.

A když už rozebírám knihy a psaní, tak až sem budete psát svůj názor, napište taky svoji oblíbenou knížku a spisovatele, doporučte mi něco. :)

Názor na Emo

11. prosince 2008 v 14:55 | Ann
Tak jo, už jsme názor na Emo psala na spoustu blogů ale až teď mi došlo, že jsem ho nenapsala sem. Mno, tak to musím napravit.
Ëmo styl není nic pro mě. To vám říkám rovnou. Taky mi přijde, že spousty z těch rádoby Emo si na emo jenom hrajou. A taky že to dělají jen proto, že je to in. Neříkám, že to tak je u všech, ale myslím si, že to tak bude u hodně lidí. Když je někdo pravé emo, prosím. At si jím je.
Neberu to nikomu, důležitý je, aby mi to nikdo nevnucoval. To je pro mě hlavní. Snažím se emo neodsuzovat, ale bočas je to těžké, protože je ho tolik a skoro všude. Všude emo plišáci, teď mluvím o internetu, a popravdě, ti se mi vůbec nelíbí. Nevím, co je na tom pravdy, ale hodně lidí, co maj blog zahlcený emo, má taky rádo růžovou, barvu, kterou nemusím. A kterou bych na sebe vzala jen v krajní nouzi.
Ale zpět k emo. Myslím, že zahlcují svět, ale i emo už je přebité něčím dalším. A to je scene. Tím se budu nakonec asi taky zabívat, ale emo je prostě něco, co nemusím a co se tolik uchytilo jen, že si lidé řekli, že je in být emo a tak se stali emo. Mno a pak přijdou na scénu scene a všichni hned jsou scene. Mno nevím, já žádný z těch stylů nevyznávám a ani to nemám v plánu. A když už jsme to nakousla, tak se mi lbí styl gothic, ale myslím, že gothic nejsem. Myslím, že co se mě týče, nezapadám do žádného stylu. Ale kdo ví. Každopádně, co se emo týče, buďte si co chcete, ale mi to necpite.

Proč lidi nemůžou psát normálně

25. listopadu 2008 v 13:04 | Ann
Tak přicházím s dalším názorem, který se týká toho, jak téměř každý blog, na který narazím kazí češtinu. Neříkám, že si občas sama nějáký to slovo nezkrátím, ale to jsou vyjímky. Já spíš používám různý slangy a dialekty. Je to lepší než slova typu: LidišQy, nebo různé zaměňování písmen...
Nechápu, proč lidi nemůžou psát normální češtinou. Jestli tou zkomolenou češtinou lidi vážně chcou psát, tak ať si to do hajzlu schovají pro ICQ. Já když vidím na blogu článek napsaný takovouhle zkaženou češtinou, tak i když je zajímavý, tak se mnohdy stane, že jak je ta čeština zkomolená, ani nepochopím význam některých slov.
TAdy máte příklad, jak někteří lidé třeba píšou...
UpLnE ShUkEzNi aDrEsA,ZaDeY TeXxXtH A WyPaTlEy hO!!!NeMa xYbU UrCzItE ZkUsTe:)
Tahle ukázka je převzatá z jednoho blogu a je to dělaný ve vypatlátoru a já se přiznám, abych tomu vůbec porozuměla, musela jsem použít devypatlátor. Fakt nepochopím lidi, co se jim tohle líbí.
Myslím, že se budu i nadále držet normální pochopitelné češtiny. Jo, aby nedošlo k omylu, tak já jediný, co zkracuju, tak když píšu Jak se máte, tak místo toho napíšu jaxe máte. Nevím o tom, že bych zkracovala a komolila ještě něco jinýho.

"Lidi jsou blázni..."

25. listopadu 2008 v 12:37 | Ann
A co že je to za blbou frázi v tom nadpisu? Tak to je velice jednoduchý. Je tam napsaná čistá pravda. Netvrdím, že nutně všichni lidi jsou blázni, ale hodně jich je. Hodně se to týká lidského chování, potom taky to, že lidi jsou blázni souvisí s kopírováním na blog.cz a bůhví, kde ještě. Mno, ale, ale....
  • Co se tedy lidského chování týče, tak tady už to zachází hodně do extrému. A přiznám se, zase to nejvíce vidím na internetu. A proč to tak je? Protože ze sebe děláme něco, co nejsme. Na netu, kde si každý může založit své stránky je velice lehké někoho pomluvit. Pomluvit někoho, koho znáte, ale i někoho, koho neznáte. A když pomluvíte někoho, koho neznáte, třeba jenom proto, že co já vím, vám šlohl jeden článek, může se třeba i stát, že jste pomluvili svého nejlepšího kamaráda. Ano, zní to divně, ale i to se může stát, pokud před svým kamarádem držíte svůj blog v tajnosti. Ale nejhorší mi přijde, uvedu to rovnou na příkladu, tak se na mě PrincesQoLuci prosím nezlob.
  • Takže, právě PrincesQaLuci je terčem pomluv na internetu. Ona a ještě jedna její kamarádka mají svoje blogy, já z nich znám jen jednu, ale přijde mi jako fajn holka. Dobře, neznám ji osobně, ale to tady plést nebudu. Důležitý je to, že něják,é tři další holky založily anti blog, kde pomlouvají Lucy a tu její kamarádku. Tohle mi přijde hnusné, protože tak jako tak, nikam to nevede a jenom se pak všichni hádají. Docela by mě zajímalo, jak by těm třem pomlouvačkám bylo, kdyby někdo založil anti blog o nich.
  • Mimochodem, mám pocit, že takohéhle anti blogy ani nejsou povolené a jde to nahlásit Kruťasovi do reportu. Nemám v tomhle úplně jasno, ale doporučuju se na to přeptat přímo Kruťase na jeho blogu.
  • A teď k tomu s tím kopírováním. Tohle téma moc ráda rozebírám. Mám to asi ve třech článkách v názorech a fakt jsem schopná to rozpitvat do mrťě. Ale prostě, nedávno byl na oficiálním blogu blog.cz napsaný článek, jak je to s kopírováním se zdrojem. Přečetla sem to, a přečetla jsem i všechny komentáře, co k tomu byly a řeknu vám, většina z nich psala, že kopíruje, ale uvádí zdroj. (A co svolení autora?) Z toho zase vyplívá, že lidi jsou blázni. V tom článku, který mimochodem napsal Kruťas, bylo cosi o tom, že můžeme kopírovat jen se svolením autora, s tím souhlasím a že citovat můžeme. S tím bych taky souhlasila. Jenže, ty komentáře to úplně převrátily. Mno, vyplívá z toho něco o bloggerech. Možná to zní divně, ale vypadá to, že tohle kopírování se zdrojem má na svědomí jedna určitá věková hranice. Typla bych to na teenagery. Dobře, já jsem taky teenager, je mi 16, ale myslím, že za sebe s klidem můžu říct, že nekopíruju. Alespoň texty teda ne. Videa z youtube jsou přímo povolený a co se obrázků na mým blogu týče, tak bych se i autora zeptala, jenže to nejde, když ty obrázky už sto let mám ve svým počtači. Protože to už pak toho autora asi dopátrám těžko.
  • A na závěr, alespon doufám, že toto už závěr bude, co se týče toho kopírování, nekopírujte a když už, ptejte se autora. Když nebudeme kopírovat, blog.cz bude zase o něco lepší. (Najivní to představa...) Problém je ale v tom, že když si to řekne jednotlivec, tak se toho moc nezmění. Je potřeba, aby si to vuědomilo více lidí. Tak se to snažte pochopit.
  • A teď už opravdu závěr. Pokud někde naleznete cokoli, co je můj výtvor, ať už je to obrázek, článek, nebo povídka z literární dílny a tam, kde to najdete, nebude zdroj a svolení autora, čili mě, tak mi to prosím dejte vědět. Nemám v plánu dovolit kopírování svých výtvorů.

Automaticky hrající hudba na blogu

21. listopadu 2008 v 22:26 | Ann
Tak to je jedna z věcí, které mě absolutně vytočí a z daného blogu okamžitě odcházím a to i přes to, že je tam nějáký zajímavý článek. Automaticky hrající hudbu nesnáším. Já mám na rozdíl od některých puštěnou hudbu na počítači v media playeru a tak mi ta hudba strašně vadí. A co je nejhorší? Když se ta hudba nedá vypnout. To by se ve mně krve nedořezal. Fakt, takový lidi, co todle dělaj, to bych schutí vraždila. Já vím, jen tady na to nadávám, ale na tomhle mi vážně nepřijde nic pozitivního. A nejhorší na tom je, že je to většinou hudba, která mi říká kulový s přehazovačkou...

Anime

9. listopadu 2008 v 14:21 | Ann
Tak můj další názor se bude týkat Anime. Nevím, co to mám zase za úchylku, ale začalo se mi to líbit. Hehe a to mi to dřív strašně lezlo na nervy... A teď sleduju Naruta... Takže dobrý jo...
Anime podle mě špatný není, ale zase chvíli trvá, než tomu člověk přijde na chut. Hlavně mi vadilo, že u toho všeho žvaní japonsky a je to s titulkama, ale už jsem si zvykla i na to. Kupodivu. Mno, takže dobrý. Ve výsledku se mi anime zašalo líbit. Ale vezmeme to takhle. Pokud to někdo bude někomu nutit, tak mu to akorát zhnusí, podle mě. Člověk tomu musí na chut přijít sám. Vím to z vlastní zkušenosti. Nejdřív mi z toho hrabalo a teď se mi to líbí. Ale pravdou je, že jsem těch anime ještě neviděla tolik, abych mohla opravdu posuzovat. Ale myslím, že se mi to fakt líbí.
Nicméně, nikomu bych to nevnucovala, protože jsou lidi, keří z toho budou otrávený, jako jsem bývala já. Takže, jako se vším, když se to někomu líbí, prosím, ale ať to nikdo nevnucuje tomu, komu se to nelíbí. :) To je asi všechno, co mě k tomuto tématu napadá. :)

Balada o Karkulce

23. října 2008 v 23:09 | Ann
Tak tohle je moje básnička. Kdyby se mi tak nelíbila, tak bych ji dala jen na literární dílnu, jenže se mi strašně líbí a tady je to frekventovanější. Je to o červené Karkulce, jak již vypovídá nadpis. Ale je to komicky napsané a bylo to jako komedie, nebo spíš parodie i myšleno. Doufám, že se u toho pobavíte. :) Já se u toho směju vždy a to i přes to, že jsem autor a tudíž bych si měla chladnou hlavu zachovat alespoň trošičku. xD Toho, že je to v rubrice názory si nevšímejte, já to neměla kam zařadit... xD

Karkulka s košíčkem v ruce
lesem se prodírá.
Karkulka s košíčkem v ruce,
vlk na ni dotítírá.

Vlku ty, nech mě žítl
Nesu si dobroty,
špiním si boty.
Nech mě už jít.

Vlk nedbaje slov karkulky,
ptá se, kam, že to jde.
Karkulka dobrácky odpoví:
"K babičce Majdě."

Vlk na nic nečeká,
k babičce uhání.
Cesta je daleká,
babičku dal si k snídani.

Na sebe její šaty vzal,
do postele ulehl.
Na hlavu noční čepeec si dal
však spánku podlehl.

Karkulka mezitím k domečku došla.
Dveře dokořán otevřené.
Pomalu do domečku vešla,
oči udivem vykulené.

V posteli babičky její
vlk vklidu pospává.
Tohle se často nestává.
Dnes vlci babičky nejí.

Karkulka velké nůžky vzala
vlkovi břicho rozšmikla.
Babičku vytáhla
a břicho s kamením zašila.

Schovány v koutě sledují
jak vlk jde ke studni pít.
Však tíha kamení ho stahuje
nebude dlouho žít.

Do studny spadl,
voda vystříkla.
Kámen ho na dno stáhl.
Voda zavířila.

Babička s Karkulkou
štěstím se smějí.
Vlk je už mimo hru
a ony to vědí.

Tak končí příběh o Karkulce,
která odvahu měla.
A také příběh o babičce,
která nepozorná byla.

Zazvonil zvonec
na věži kostelní
nastává řádka poslední
a už je opravdu konec.

Proč?

23. října 2008 v 22:58 | Ann
Zajímavá otázka, že? A teď proč co. To je taky zajímavá otázka. Ale dobře. Plná otázka zní: "Proč mám vlastně tenhle blog?"
Nedá se svítit, budu vám to muset objasnit. Založila jsem to tu jak osloučeninu veškerých blogů s tím, že nebude žádná zvlášť galerie obrázků, že to tu bude spíše o textech a že kompletně vypustím celebrity. Už sjem je taky komplet odmazala.
Mým dalším hlavním cílem bylo sem vystavovat své výtvory a v literární dílně povídky, aby to mohli ohodnotit nezávislí lidé, lidé, kteří mě neznají a budou tudíž hodnotit oběktivně a ne subjektivně. To byl můj hlavní důvod. Dřív jsem mla blog prostě proto,ž e to pro mě bylo něco nového, co jsme chtěla vyzkoušet a co sjem neznala. Teď si troufám íct, že už se vyznám a troufám si zařadit se mezi ty zkušené.
A hlavně, jsem teď mnohem drzejší. Před rokem bych si nikdy netroufla napsat takhle naplno do světa svoje názory, teď si troufám docela dost. Dřív jsem se styděla své názory napsat, ale teď už ne. V tomto mi blog hodně pomohl.
Až později jsem zjistila, že hlavní důvod, proč blog mám je, abych si od cizích lidí nechala zhodnotit svoje díla. Zatím sjem se setkala většinou s kladným ohlasem a jsem za to lidem vděčná. Dokazuje mi to, že přece jenom mám možná šanci stát se spisovatelkou. :)

Názor na svět kolme nás

12. října 2008 v 0:00 | Ann
Vybrala jsem si těžké téma, ano, ale stejně se vyjádřím.
Svět je totiž nespravedlivý. A neřekla bych, že se s tím dá udělat moc, ale něco přece. Přijde mi, že my, lidé, jsme strašně nespravedliví ke zvířatům. No je to tak, nekoukejte na mě jak vyoraný myši. Zabíjíme zbytečně moc všeho... Lovíme velryby... Lovíme šelmy jen pro kožešny... Proč? Ta zvířata si tohle nezaslouží. Nic nám neudělala.... Ale na to nemyslíme, lovíme jei přes to všechno. A přitom by stačilo,abychom se nad sebou zamysleli... Jak by se líbilo nám, kdyby nás někdo jen tak pro nic za nic zabíje.... Dobře, když se zabíjí jen kvůli potravě, tak to budiž, ale mohli by je zabíjet tak, aby to pro ně bylo rychlé a co nejvíce bezbolestné.
Uplně nejvíc mi vadí, že se na zvířatech testuje kosmetika. To nedokážu pochopit... Vemte si takovýho králíčka... Krásné zvířátko... Ale přijde nějáká kosmetická firma, nebo firma, co dělá náplasě a začne to na něm testovat... Králíček přijde o kůži a dost často i zemře... A co kočky? Testují na nich šampony...
Thle všechno dokazuje, jak je svět nesprvedlivý... Jak jsme my nespravedliví k ostatním živým tvorům... Měli byhom se nad sebou zamyslet, ale přinese to výsledek? Já tvrdím, že ano, když se nad něčím takovým zamyslí více lidí, je už šance, že se něco změní...
Samozřejmě, jeden člověk nezmění nic, ale třeba několik set, to už ano... A největší šanci má naš generace. Proto se nad tím zamyslte, není to škoda, že kvůli nám už skoro vyhynuly velryby... Nesmíme v tom pokračovat, nebo další generace nebde mít velryby už vůbec, ale nemyslím na lovení, ale na to, aby si je někdo třeba zajel prohlédnout při potápění.
Takže: Závěr: Zamyslete se nad tím, co děláte a snažte se zířata netýrat a snažte se neničit naši planetu. A evypouštějte ropu do moře. !!!

Názor na Harryho Pottera

11. října 2008 v 23:48 | Ann
Původně jsem tento názor psala na http://modernworld.blog.cz tak se nedivte, že ho tam najdete. Autorem tam je serafka, což je moje druhá přezdívka.

Rozhodla jsem se, že napíšu svůj názor na Harryho Pottera, nebo jak já říkám, Potěra. Nejprve to byla moje nejoblíbenějš knížka, ale postupem času jsem začala nacházet dost nesrovnalostí. Tak třeba: Ohnivý pohár. Všechny tři ukoly by šli vyřešit pomocí přivolávacího kouzla. Nikde není napsáno, že nešly. To mě irituje nejvíc. A potom: Ve Fénixově řádu. Jak zjišťovali, jestli je Sirius vážně v odboru záhad. To bylo, jak z kabinet Umbridgeové žkoumali, jestli je na Grimauldově náměstí. Podle mě by tam normální člověk rovnu proezl. Ten dům byl velkej. Tak nebylo zaručený, že pokud tam někde Sirius je, že je uslyší. A tak jako tak by to měli na ministerstvo z Grimauldova náměstí blíž. Nebo v Princi dvojí krve, jak s Brumbálem byli u tý misky s tím zeleným lektarem. Když se jim ho povedlo nabrat do vyčarovanýho poháru, proč pak jednouše nevykouzlili další a nenabai tam další? Nikde není psáno, že by to nešlo. Prostě, jsou to maličkosti, ale když se nad tím člověk zamslí, dává to smysl. A v sedmím dílu mi přijde, že je Harry tupej uplně, nic proti těm, co se jim to líbí, no uznejte, kdyby neměl Hermionu, tak je v, s prominutím, prdeli. Bez ní by na víc, než polovinu věcí podle mě nepřišli.

No nic, je to jen můj názor, někomu se líbit nemusí, ale stejně jsem to musela napsat. Omlouvám se těm, co HP zbožňují. Taky jsem mezi ně kdysi patřila. Teď už mě to něják nebere. Ne po té, co jsem našla tyhle a možná ještě další nesrovnalosti, na které si teď momentálně nevzpomínám.

Drogy

22. září 2008 v 21:22 | Ann
Řekla bych, že drogy užívají čím dál tím mladší lidé. Ono to je ale asi hlavně tím, že si každej řekne: "Jenom to zkusím" Ale pak už prostě nedokáže přestat, protože je to užasný, nezná nic lepšího, atd... Podle mě teda na světě lepší věci jsou. Např. kamarádi, rodina, láska... No jo. Jenže to si ti lidé neuvědomí. Alespoň ne v tu chvíli. A pokud si to uvědomí alespoň někdy potom, tak to už je pozdě. Jakmile do toho člověk jednou spadne, tak se z toho dostává opravdu horko těko. Většinou vůbec.
Já za sebe můžu bez výčitek říct, že drogy neužívám. Myslím si, že bych s tím asi ani nedokázala začít. A řekla bych, že za to, že dokážu věřit, že jsou i lepší věci, než pocit, kteý nastane poté, co si vezmete drogu, vděčím vým rodičům.
Mezi drogy se řadí i cigarety. Alespoň podle mě. A s cigaretama je to tejný. Jednou do toho spadnete a už v tom jedete a ne každý kuřák dokáže přestat kouřit... Máma to třeba dokázala. A uplně sama. Ale táta... To si můžu nehat jen zdát. Táta kouřil už jako malej... A u nás ve třídě taky kuřilo strašný množství lidí... Jmenovitě si to ale nechám pro sebe. By mě totiž zabili, kdyby na to narazili.
Takže, lepší nic takovho nezkoušet, nebo se z toh nevyhrabete. Vemte si to k srdci. Nechcete přece zkončit někde pod mostem s partou feťáků, nebo být na mizině kvůli žvárům....

Přátelství

19. září 2008 v 20:43 | Ann
Psala jsem to když jsem byla na základce, takže se to týká základky.

O přátele může člověk přijít velice snadno. Stačí malá chybička. Přijde mi, že přátelství je jako chůze po tenkém ledě. Mluvím z vlastní zkušenosti. Měla jsem kamarádku, byla to moje nejlepší. Jednou jsme šly ještě s jednou naší kamarádkou o volné hodině ven, projít se. Najednou ta třetí, zatáhla mou nejlepší kamarádku někam za strom a šuškaly si něco. Nevěděla jsem co, snažily se mi namluvit, že pomlouvají jednoho kluka od nás ze třídy, ale bylo jasné, že lžou. Neím co byste na mém místě dělali vy, ale já jsem je podezřívala, že pomlouvají mě. Každopádně ta lež s tím klukem byla průhledná. No, co myslíte, že jsem udělala? Nebavila jsem se s nima několik týdnů. Teď se s nima teda zase bavím, ale už jim nedůvěřuju tak jako dřív. No, přátelství je jemná záležitost. Stoupnete na příliš tenký led a můžete kamarádku ztratit uplně.
To se mi teda nestalo, ale možná by bylo lepší, kdyby se to stalo. Teď je to s ní takové, no prostě jiné. Kdybych dokázala vrátit čas, tak bych ten den s nima ven nešla, bývala bych se to nemusela nikdy dozvědět, že si někde něco šuškaly, to jsme si myslela dřív. Ale teď jsem si uvědomila, že možná bylo lepší, že jsem se to dozvěděla. Zjistila jsem, že moje nejlepší kamarádka asi není tak dobrá, jak jsem si myslela. Teď mám jinou nejlepší kamarádku a i když jsme se ještě neviděly, protože se známe jen přes net, píšeme si denně a říkáme si prakticky skoro všechno. V ní jsem našla tu pravou nejlepší kamarádku, je sice o tři roky mladší, ale někdy jeto lepší.
Nemám něják moc kamarádů, nevím, jestli znám pravý důvod, ale mám jakous takous představu. Podle všeho je to tím, že mám dobré známky, nikdy jsem neměla žádný průšvih, nejsem žádná kráska. Všechny ostatní holky od nás ze třídy jsou mnhem hezčí, dělám si z toho vrásky? Ne, je mi to jedno, nezáleží na tom, jak člověk vypadá, nebo kolik mu je. Záleží na tom, jaký je uvnitř a jak velké má srdce. S holkama ve třídě se moc nebavím, ani pořádně nevím proč, možná proto, že já ráda čtu a to je nebaví, možná proto, že nemám páru, kerá celebrita je kerá, nevím. Tak jsem si jdnoho dne řekla, že se na to vykašlu. Začala jsem se kamarádit s lidma z kroužků, tam je to fajn, protože tamse dá mluvit i s klukama. Ti nejsou jak kluci u nás ve třídě.
Prostě, našla jsem s ty pravé kamarády jinde, mimo školu. Uvědomila jsem si totiž, že polužákům je uplně jedno, že se zajímám o fantasy a o knížky. Když se nezajímáš o nějáké trapné skupiny, celebrity, reality show, di se vycpat. No, tak jsem se šla vycpat a kamarády jsem si našla jinde.

Mobily

19. září 2008 v 20:42 | Ann
Tak mě napadlo další téma na názor. A sice: Mobily. Téměř všichni mají mobily. A téměř všichni si je porovnávají. Většina lidí s mobilama řeší problémy typu: "Jakou tapetu si mám dát na displej?" "Jakou melidii si mám stáhnout?" "Mám si poříit mobil v těch a těch barvách, nebo v tamtěch?" A nebo: Píšou eSeMeSky, které jsou o ničem... eSeMeSkové řetězáky... Už mi jich pár přišlo... Kašlalajsem na ně. Nebo řeší, jestli mají foťák, atd... A když ti mladí (Neříkám, že já mladá nejsem) na tom mobilu ten foťák mají, fotí stejně většinou jen blbosti.
Měla jsem mobil s foťákem, ale nepoužívala jsem ho, tak mi byl v podstatě na nic. Vzala jsem si tedy proto zpět svůj starý mobil s poškrábaým dispayem. Uznávám, mám teda barevnej, černobílej nemusím, ale to je tak jediná vymoženost, která mě na mobilech zajímá. Mám asi třetí nejhorší mobil ve třídě, ale nevadí mi to.
A za druhé, (Sice nebylo žádné za první...) já ten mobil skoro ani nepoužívám... Mám ho proto, abych z něj zavolala,když je to potřeba a na nic jinýho. Nebo ještě na napsání eSeMeSky do flétny, když nepřijdu. A to je tak všechno. Nebo si tam ukládám maily, když zrovna nemám po ruce tužku a papír.
Jiní lidi maj mobil většinou pro parádu. Maj na něm eMPéTrojku a kdo ví co ještě... Proč mít MP3 na mobilu, když hudbu poslouchám jen doma? A nebo v dálkových autobusech... To můžu mít normální eMPéTrojku... A taky, že ji mám. Mám mobil za pár šupů a MP3 za pár šupů a jem spokojená. Proč mít na moblu nějákýnemyslný vymoženosti, když je nepoužvám? To je tam radši nemít a jáje tam nemám. Sice nevím, jak to s takovou šunkou mobilem dopadne na gymplu, ale je mi to šumák. Nemám mobil pro parádu, ale k praktickému využití.
Jak si to tak čtete, možná si říkáte, že mobil pro parádu je, ale nemáte pravdu. Mobil je od toho, aby si z něj člověk zavolal, když to je potřeba. Mě by na mobilu stačily eSeMeSky a volání. Dobře, ještě takový ty obvyklý věci, co sou na moblech s barevným displejem, ale MP3, BlueTooth, Infráč, všemožný káblíky, foťák, kameru,atd... To tam fakt nepotřebuju.

X-factor

19. září 2008 v 20:42 | Ann
Takže, za prvý: K čemu ten X-factor vlastně je? Řekla bych, že naprosto k ničemu. Vo co tam jde? Stejnak je to zmanipulovaný... Sem se totiž doslechla, že All-X blokovali sms. Ale jelikož já se na to nedívám, tk ať si je třeba blokují všem. Ale k věci: X-factor by měli zakázat. Tak třeba naše třída... Rozdělili jsme se na tři tábory. Jedni jsou fanoušci All-X, druzí jsou proti All-x a já jsem ten třetí tábor a mi je to u prdele. Ale tímto chci jen říct, že to lidem blbne hlavu. Jsme v devítce a kvůli takový pičovině jsme se teď rozkmtřili... A potíž je v tom, že už se asi neudobřme, potože skupina 1 a skupina 2 si dělaj hrozný naschvály. Např, skupina 1 vyrobila pro All-X dárek a skupina 2 jim ho zničila... Takže rivalita jak blázen...
Prostě se tím nechali všichni ovlivnit... Všichni sledují takovýto divný věci. Jsem jedna z mála, kdo ne. No alespoň nejdu s davem. Jdu si svou cestou a z té mě nedostanou ani buldozerem. Jdu si svou cstou spisovtelky a čtenářky. X-factor mě možná neovlivnil proto, že se místo na televizi dívám do kížek... A do knížek se dívám proto, že jsem skoo pořád mezi dospělíma. Já ezi dospoělíma vyrůstala... Všeci ostatní vyrůstali ezi jinýma dětma... Možná i proto se mi líbí muzika jako Beatles, Suchý Šlitr,Elvis Presley, atd... Dobře, nějáký ty novější se i taky líbí (Ruslana, Nightwish), ale ty fakt něco umí... Ty se jen nenakrucujou před kamerou a před divákama...
Ale teď se dostváme k bodu, že každýmu se líbí něco jinýho. Pro mě za mě, ale nemusí to vnucvat těm, kterým se to nelíbí... U nás ve třídě všihni všem něco vnucujou... Teda, za sebe můžu říct, že já nikomu nic nevnucuju... Nikomu svoje knížy nenutím... Ať se zabývají nějákýma ptákovinama... Pro mě za mě... Dá se tak i říct, že jsem v naší třídě černá ovce... Zaíám se o něco uplně jinýho, než zbytek třídy... Jejich kecy o modě, o X-factoru mě naproto nechávají chladnou... A to i přes to, když mi to hučí přímo do xichtu... Ať s hučí... Zařekla jsem se, že se takovýma věma nenechám ovlivnit. Nepotáhnu davem, jao bych neměla svůj vlastní rozum. Budu se řídit svýmrozumem, nesejdu ze své cesy, nenechám se z ní vychýlit ani buldozerem.
Ale je to jen můj názor a nikomu ho nenutím. Ale byla bych ráda, kdybyste se k tomu vyjádřili.

Škola

19. září 2008 v 20:41 | Ann
Do školy se musí chodit. To je beze sporu. No, mělo by se. Myslím, že je dobře, že byla zavedena poviná školní docházka. Ale je taky podle mě důležité, aby bylo učivo přednášeno zajímavým způsobem. Podle mě si to v té škole spíše zapamatujeme, když do toho budeme něják zapojeni. Když se na tom, co učitel přednáší budeme taky něják podílet.
Určitě je to lepší, než jen poslouchat suchá fakta. To totiž u toho každej usne. Vzpomeňte si na Harryho Pottera a prof. Binse. To je něco podobnýho, i když je to jen v knize.
Já měla to štěstí, že jsme měli dobrý učitele, kteří uměli zaujmout. Dělali jsme spousty pokusů, experimentů, jezdili jsme na různé exkurze, na výlety, prostě všude. Dvakrát jsme byli v zahraničí, já jen jednou, protože na ten druhej zahraniční výlet jsem nejela.
Prostě, tohle je podle mě všechno důležitý, ale když se žák vůbec nesnaží, tak s ním nehne ani buldozer... Nicméně, do školy se chodit musí a podle mě jeto dobře.
Ale myslím, že je zbytečné se užírat kvůli svým chybám ve škole. Jděte prostě dál a snažte se tu chybu příště neudělat. To je asi tak nejlepší řešení. Mno, chybami se člověk učí, takže, snažte se, ale nepřehánějte to. :)

Tokio Hotel

17. září 2008 v 17:26 | Ann
Asi jste si mysleli, že tohle bude článek o tom, jak Tokio Hotel zbožňuju. Ne, není tomu tak. Asi vás zklamu. Chci se totiž pokusit napsat oběktivní názor na tuhle německou skupinu. Jo, jen tak mezi náma, z osobního hlediska tuhle skupinu nesnáším, ale to je jen na okraj.
Takže, abych pravdu řekla, tak ani vlastně nevím, kdy tato skupina vznikla. Jediný, co vím, je, že to není zas až tak dávno. V tomto případě je slovem dávno myšleno třeba deset patnáct let...
A abyste nemohli moc rejpat, zkoušela jsem Tokio Hotel poslouchat a musím vám říct, že to opravdu nešlo. Nemůžu si pomoct, ale němčina mi přijde ke zpěvu naprosto nevhodná. Možná bych na ně měla maličko jiný názor, kdyby nezpívali německy...
Ale nicméně, můj verdikt je, že Tokio Hotel budou dřív, nebo později zapomenuti. (Osobně doufám, že dřív, ale to zas jen na okraj) Taky si myslím, že by bylo lepší, kdyby se nesnažili vypadat s prominutím jako buzny, ale jako normální kluci. To, že vypadají jako holčičky možná přispívá jejich popularitě, ale mi to teda přijde divný, když kluk vypadá jako holka a ještě k tomu buzerantská holka. Jako takhle, proti dlouhým vlasům u kluků nic nemám, ale Tokiáči se s prominutím i líčí a to se mi na klucích teda nezdá. Přijde mi t nemožné.
Jak jsem řekla, dřív nebo později budou zapomenutí. Doufám, že na scénu nastoupí nějáká pořádná kapela, která nebude zpívat německy a tak dále... Prostě, přijde mi, že TH existují jen díky těm milionům fanoušků po celém světě. Kdyby jich nebylo, tak nejsou nic.
 
 

Reklama